Život vedle gigafactory: Krize bydlení, obrovská spotřeba vody i úniky chemikálií

Gigafactories jsou vysoké i dvacet metrů, stavějí se téměř výhradně na „zelené louce“ a zabírají spoustu místa. Fabrika na baterie do elektroaut v Dolní Lutyni by měla mít asi 270 hektarů, tedy podobnou plochu jako téměř čtyři sta fotbalových hřišť. Stát, který stavbu továrny neznámého investora podporuje, přiznává, že závod bude mít vliv na životní prostředí, chce jej ale minimalizovat. Povede se to? 

Podívali jsme se, jak to dopadlo u gigafactories Tesly v americké Nevadě a v německém Braniborsku a u baterkárny Samsungu SDI v maďarské Pešti. Ukazuje se, že tamním továrnám se nevyhýbají ekologické havárie, do svého okolí ale přinesly také krizi bydlení nebo nápor na veřejné služby. V prvním díle analýzy jsme popsali dopad těchto fabrik na regionální hospodářství. 

Kvalifikovaná práce, nebo montovna?

V už fungujících továrnách na baterie do elektromobilů pracují stovky až tisíce lidí různých profesí. Velká část výroby je automatizovaná, takže v provozu jsou potřeba hlavně pracovníci, kteří roboty a linky obsluhují a kontrolují. Práci najdou i lidé se specifickým vzděláním, otázkou je, jaká část výroby, výzkumu a vývoje v továrně funguje.

„Klíčovými profesemi jsou inženýři, kteří optimalizují výrobní procesy a řeší technické problémy, elektroinženýři, kteří navrhují a vyvíjejí elektrické systémy a komponenty, chemici a materiáloví inženýři, jež vyvíjí a testují chemické materiály a elektrolyty, a také velké množství odborníků pro dohled nad kvalitou bateriových článků a výrobních procesů,“ vysvětluje Petr Gaman, technologický expert pro elektromobilitu a bateriové systémy Pražského mezinárodního centra výzkumu pokročilých technologií a inovací. To se zaměřuje na vývoj, zhodnocování a transfer technologií a znalostí.

Například v mladoboleslavské Škodě, kde jedou od roku 2022 dvě linky na výrobu baterií do elektroaut, využívají automatiku i manuální práci. „Do závodu dostáváme bateriové moduly od externích dodavatelů, které následně montujeme do baterií,“ říká mluvčí Škody Auto Ivana Povolná.

Na jedné směně tam pracuje přibližně 60 lidí. „Profese pracovníků jsou jak s elektro vzděláním, jako například autoelektronik, tak i bez elektro vzdělání, vždy s potřebnými kvalifikacemi a proškoleními,“ popisuje Povolná. Poměr kvalifikovaných a nekvalifikovaných pracovních pozic ale firma ani po přislíbení odpovědi nezaslala. Z linek v Mladé Boleslavi sjede 1520 baterií denně.

V projektu v Dolní Lutyni stát chce investora zavázat k tomu, aby v továrně zajistil kvalifikovaná pracovní místa. Jak konkrétně by to měla smlouva řešit ale David Hluštík z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu nesdělil. „Vyjednávání o podobě investiční pobídky zahrnuje i ekonomické ukazatele přínosu investice,“ pouze uvedl Hluštík. 

Na příkladech ze zahraničí se přitom ukazuje, že vyjednávací pozice státu a podmínky, které investorovi dá, jsou pro regiony a jejich rozvoj velmi důležité. 

Například v americké Nevadě měl stát podmínku, aby zaměstnanci Tesly v gigafactory byli obyvatelé Nevady. V poslední výroční zprávě z poloviny roku 2023, kterou Tesla poslala nevadskému guvernérovi, bylo přes devadesát procent zaměstnanců firmy a jejích dalších partnerů v gigafactory obyvateli Nevady.

V továrně v minulém roce pracovalo 8908 lidí, podle zmíněné výroční zprávy jsou to všechno kvalifikované pozice. Průměrná mzda, kterou Tesla svým lidem platí, byla loni 41 dolarů na hodinu (necelých tisíc korun, průměr zahrnuje také vedoucí pozice a management - pozn. red.). To je o šedesát procent více, než je průměrná mzda v regionu.

Německo mělo pro Teslu striktní podmínky a díky tomu si zajistilo, že z továrny nebude jen montovna. Stát požadoval, aby se v gigafactory vyráběla kromě baterií také auta nebo aby byl v Braniborsku výzkum a vývoj firmy. 

V Maďarsku je továrna Samsungu SDI podle aktivistů naopak pouze montovnou. „Technologie a materiály pro výrobu baterií se dováží z Jižní Koreji, pouze polovina zaměstnanců jsou Maďaři, zbytek jsou zahraniční pracovníci,“ popisuje Zsuzsanna Bodnár, novinářka, která spoluzaložila sdružení Göd-ÉRT, jenž bojuje proti závodu jihokorejské firmy u města Göd. 

Jak to bude vypadat v Dolní Lutyni zatím není jasné. Stát na webových stránkách strategického průmyslového parku píše, že je „ochoten se zavázat k tomu, že v areálu parku bude probíhat vždy většinově pouze výroba s vysokou přidanou hodnotou“. Jenže místní stále neví, kdo za investicí stojí, i když média spekulují o Samsungu. Ze strany investora nicméně neprobíhá žádná komunikace, která se ukazuje jako klíčová. 

Podle sociálního geografa Ondřeje Slacha z Ostravské univerzity tak hrozí, že firma stavbou továrny uzavře svůj výrobní řetězec, využije pouze trh práce a nic víc. „Stát a investor by měli říct - co bude dál? Jaký návazný průmysl na továrnu se v regionu vytvoří? Kde a kdy se postaví recyklační linka na baterie? Jaké efekty investice v regionu spustí? Stále chybí odpovědi na důležité otázky,“ říká Slach.

Zahlcení záchranáři i hasiči

Ať už továrna s takzvaně přidanou hodnotou nebo montovna, ve všech třech zmíněných závodech investigativní novináři odhalili extrémní množství úrazů. Firmy za to sice občas dostanou pokutu, investigativci ale popisují, že buď je pokuta nízká, nebo ji nakonec ani neplatí. Tamní úřady jsou k provozům benevolentní.

V roce 2019 se v Tesle v americké Nevadě zranili minimálně tři lidé měsíčně, zjistila reportérka Anjeanette Damon pro server USA Today. Za první tři roky fungování gigafactory ji navštívili inspektoři práce asi devadesátkrát, zatímco v jiných továrnách v regionu byli za tu dobu jednou.

Mezi nahlášenými pracovními úrazy byly mezi lety 2017 a 2019 také amputace končetin, useknutí prstů nebo se lidé propadli skrze díry v podlaze. V továrně unikají chemikálie a při jednom takovém incidentu muselo být převezeno do nemocnice dvanáct lidí. Výjimkou nejsou ani požáry. Například v roce 2018 vyjížděli hasiči do závodu za celý rok 104 krát a museli otevřít další hasičskou stanici, aby nápor zvládli.

V Braniborsku novináři z magazínu Stern zjistili, že od zahájení provozu gigafactory Tesly v roce 2022 jezdí zaměstnanci inspektorátu práce do továrny několikrát měsíčně. Během prvního roku od otevření byla sanitka nebo vrtulník v baterkárně 247 krát, což je násobně více, než v jiných závodech. Také v Německu zaměstnanci Tesly nahlašovali amputace končetin nebo nadýchání se toxického plynu. 

V továrně Samsungu SDI v Pešti zmíněná novinářka Zsuzsanna Bodnár pro server Atlatzso zjistila, že inspektoři práce narážejí na nefunkční odvětrávání nebo překročení zdravotních limitů pro dýchání některých látek, včetně karcinogenů. Podle ní jihokorejská firma na zjištění úřadu reaguje až po opakovaných výzvách a problémy neřeší. V roce 2021 kvůli porušení bezpečnosti práce ze strany firmy v závodu dokonce zemřel údržbář. 

Odvrácená strana gigafactories 

Továrny na baterky ve zmíněných regionech spustily množství negativních efektů. Jedním je například krize bydlení, kterou pociťují i v nevadském městě Reno. Tam se nejčastěji stěhují noví pracovníci Tesly. Po získání práce ale nemohou sehnat bydlení. Mnoho z nich tak žije v autech a obytňácích na parkovišti Tesly či supermarketů, zaplnili studentské koleje i veškeré hotely a motely. Ve městě nebyly pět let po zahájení stavby gigafactory žádné volné byty a ceny bytů i nájmů jsou dodnes na maximech.

Podle sociálního geografa Slacha nejde o americkou výjimku. S nedostatkem bydlení se perou všechna města, u kterých vyroste podobná továrna. „Je to typický problém toho, když investice překročí velikostně limity regionu a vzniká to tak, že se místní nepřipraví. U tak velkých projektů by mělo jít tři až pět procent celkového rozpočtu na přípravu, zahrnující bydlení, infrastrukturu a podobně. Pokud si to stát nenastaví, ustupuje investorovi za každou cenu, tak má slabší vyjednávací pozici, investor si diktuje podmínky a ty doprovodné náklady pak přenáší na veřejný sektor,“ vysvětluje Slach.

V okolí fabriky v Nevadě se také masivně zvýšila doprava. Na dálnici protínající tamní průmyslový park, kde je také gigafactory Tesly, za tři roky stoupl počet projíždějících vozů z pěti na devatenáct tisíc denně. 

Společným rysem všech zmíněných závodů je i to, že se v průběhu let rozšiřují, takže dochází nejen k dalšímu skupování pozemků, ale zároveň k dalším stavebním pracím, navýšení dopravy a zatěžování životního prostředí. 

Toxické látky ve vzduchu

V Braniborsku nejen veřejnost, ale též odborníci před výstavbou gigafactory Tesly upozorňovali na vykácení lesů kvůli výstavbě, ohrožení mokřadů významných pro svou biodiverzitu, i zdrojů pitné vody.

Továrna na baterie spotřebuje denně velké množství vody, v závislosti na její velikosti to může být i stejný objem, jaký spotřebuje stotisícové město za jeden den. V Braniborsku firma využívá kolem 450 tisíc kubických metrů pitné vody ročně, což je mnohem méně, než sama Tesla před rozjetím provozu očekávala. I tak se ale firma stala jedním z největších spotřebitelů vody v regionu. Ten přitom patří k nejsušším v Německu.

Investigativní novináři z magazínu Stern přišli na to, že obavy místních nejsou zas tak daleko od reality. Od otevření továrny v březnu 2022 do konce roku 2023 došlo v místě k nejméně 26 ekologickým haváriím. Jde pouze o případy oznámené samotnou firmou, podle zjištění reportérů ale podnik část incidentů nenahlásil. Tesla navíc nehody úřadům nahlašovala se zpožděním až poté, co je odstranila. 

Fabrika je od nejbližších vrtů pitné vody, které zásobují 170 tisíc obyvatel regionu, vzdálená jeden a půl kilometru vzdušnou čarou. Bývalí pracovníci závodu shodně magazínu vypověděli, že v areálu továrny každý den unikal olej nebo nafta. Podle odborníků přitom i malé množství takových kapalin může vážně ohrozit zdroj vody. Pětkrát se dokonce musela vyměnit zemina na některých místech, aby se zabránilo kontaminaci vody. 

Novináři dokonce odhalili, že Tesla v areálu ukrývala nelegální čerpací stanici vody v párty stanu. V areálu fabriky sice jsou měřiče monitorující podzemní vodu, jenže jejich výsledky nejsou veřejně dostupné. Když reportéři konfrontovali braniborské politiky a úřady se svými zjištěními, tak jejich informace buď popřeli, bagatelizovali nebo před novináři utekli. Proti plánovanému rozšíření gigafactory proto už od začátku roku probíhají protesty. Extrémně levicoví aktivisté se dokonce v květnu přihlásili k sabotáži na dodávku elektřiny do závodu, čímž znemožnili provoz fabriky na několik dní.

V maďarské župě Pešť pečlivě dokumentuje vliv továrny Samsungu SDI na životní prostředí lokální občanská společnost, zmíněné sdružení Göd-ÉRT. Své snažení v boji proti továrně vzal spolek vážně a letos kandidoval v komunálních volbách ve městě Göd. Zástupci spolku získali dva zastupitele.

Podle jeho členky Zsuzsanny Bodnár ale spolek neusiloval o křeslo starosty, protože se jako opoziční hnutí obávalo dalšího trestání města ze strany maďarské vlády. Před čtyřmi lety vláda odebrala Gödu pětinu území, kde stojí baterkárna, čímž město přišlo zhruba o třetinu svého příjmu z daní.

Zásadním problémem fabriky podle Bodnár bylo to, že od svého otevření v roce 2018 do roku 2023 neměla od úřadů žádné povolení v oblasti životního prostředí ani takzvanou EIA, tedy dokument, který by posoudil dopad továrny na životní prostředí. Ke změně došlo až poté, co Göd-ÉRT dostal případ k soudu. Továrna tak podle spolku dlouhodobě porušovala zdravotní limity například u znečištění ovzduší, hluku nebo monitoringu vody. 

Spolek si letos vyžádal data ke znečištění ovzduší za roky 2021 a 2022, protože tyto informace chyběly ve veřejné databázi. Zjistil, že továrna Samsungu SDI je největším znečišťovatelem ve městě.

Například mezi lety 2019 a 2022 fabrika vypustila do ovzduší 88 tun toxického organického rozpouštědla methylpyrrolidonu, který se používá při výrobě elektrod a je považován za rizikovou látku pro nenarozené děti. Dlouhodobé vystavení se této látce dokonce může způsobit potrat nebo abnormální vývoj plodu. Rozpouštědlo se našlo i ve studních v okolí, podle úřadů se ale neprokázalo, že by znečištění pocházelo z továrny Samsungu SDI. V areálu závodu však do minulého roku neexistovaly žádné monitorované studny.

Kvůli výstavbě přívodu vody do továrny se podle spolku zároveň narušila oblast chráněná Naturou 2000. Závod podle zjištění Bodnár spotřebuje denně 27 tisíc kubických metrů vody, tedy stejně, jako město se sto tisíci obyvatel. 

„Protože jsou továrny na baterie vysoce nebezpečné pro životní prostředí, v souvislosti s laxními regulacemi a slabou kontrolou ze strany úřadů se místní komunity velmi obávají jejich dopadu. Nevyřešená je také otázka recyklace baterií, takže se po celé zemi začaly objevovat ilegální skládky s odpadem z těchto továren,“ popisuje další problém ekonomka Dóra Győrffy z budapešťské Korvínovy univerzity.

Podle aktivistky a novinářky Bodnár vyprodukoval závod v Gödu před dvěma lety 57 tisíc tun nebezpečného i běžného odpadu. To je pro srovnání přesně polovina vyprodukovaného odpadu všech obyvatel Ostravy v roce 2022.

Zatímco zmíněné případy ukazují rozporuplné vlivy továren na baterky, obyvatelé Dolní Lutyně čekají na výsledky všech studií a analýz, které stát pro tajného investora dělá. Ty první mají být hotové už na konci srpna. Teprve pak se veřejnost dozví, jaké dopady by baterkárna v kraji mohla mít.

Analýza je součástí dvoudílného seriálu o dopadu gigafactories na své okolí. První díl si můžete přečíst ZDE.

Analýzu editovala Klára Filipová.