Romové zachraňují základku v Osoblaze. Mikroregion sází na turistický ruch

Rodina Kotlárových žije v Osoblaze dva roky. Manželé s tehdy třemi dětmi se sem přestěhovali z Krnova poté, co jim majitel bytu odmítl vyměnit nefunkční plynový kotel.

V Osoblaze bydlí, jak říkají, v „Brooklynu“. Jde o nízké paneláky v centru obce, které lemují hlavní silnici k náměstí. Tyto bytovky patří podnikateli, jenž tam podle místních rozjel byznys s chudobou. Byty pronajímá především Romům za vysokou cenu. 

Podle starosty Antonína Rouse (Nový impuls 2022) tam nájemníci platí i 125 korun za metr čtvereční, zatímco v obecních bytech je to kolem 40 korun. Obyvatelé „Brooklynu“ se navíc často střídají, a to i po několika měsících.

Kotlárovi si na bydlení nestěžují. „Majitel nabere lidi, za pár měsíců je vyhodí a vezme jiné, někdo neplatí. Ale když nám neubližuje, neřeším to,“ říká František Kotlár, který se živí prací na stavbách. 

Rodina však už uvažuje o dalším stěhování – vesnický život jim nevyhovuje. „Všechno je daleko a všude se musí dojíždět. Za prací, na nákupy, nejstarší dcera do školy v Albrechticích. V Krnově jsme měli všechno po ruce,“ popisuje Aranka Kotlárová, která je na mateřské s asi ročním synem. 

Obec řeší jen Romy

Na jedné z největších kulturních akcí v Osoblaze – gastrofestivalu Ochutnej Osoblažsko – byli po poledni Kotlárovi asi jediní z místních Romů. Tradiční zářijovou událost, kdy spolky a obce z celého mikroregionu připravují různé pokrmy, letos navštívilo až 1500 lidí. 

„Na spoustě akcí jsme zavedli vstupné, protože oni (romští obyvatelé) pak chodí minimálně. My je nechceme odrazovat, ale musí se chovat kulturně,“ vysvětluje tento krok starosta Osoblahy Rous. Vstupné na gastrofestival stálo padesát korun. 

Podle starosty je právě s chováním romských obyvatel potíž. Kolem „svých“ paneláků dělají nepořádek, takže obec má velké náklady na odvoz odpadu. Vadí mu také, že se Romové nezapojují do chodu obce, v létě sedí venku, natahují nohy do silnice a pouštějí si nahlas hudbu. Tím podle něj kazí dobré jméno Osoblahy a odrazují turisty. 

V obcích v mikroregionu Romové žijí v malých počtech a dlouhodobě, nebo tam nejsou vůbec. Výjimkou jsou Osoblaha a Hlinka. Někteří obyvatelé Osoblahy se ale domnívají, že z toho obec dělá velké téma.

„Nijak mi nevadí. Je mi spíš líto, že se ruší některé kulturní akce a vždycky se poukazuje na romské obyvatele. Přijde mi to jako výmluva,“ míní například jedna z návštěvnic gastrofestivalu a obyvatelka Osoblahy. „Obec neřeší nic jiného, jen Romy,“ přikyvuje její kamarádka. 

Plus i mínus pro školu

Přesto, že obec kritizuje soužití s Romy, jsou to právě romské děti, které drží místní školu při životě. Její ředitel Marian Hrabovský říká, že v majoritní populaci v obci, která čítá 700 až 800 lidí z celkem 1022 obyvatel Osoblahy, je asi jedenáct školou povinných dětí. 

„Bojujeme o každého žáka. Obyvatelstvo stárne, nejsou tady moc mladé rodiny a ubližuje nám, že k nám nedávají své děti rodiče z okolních obcí. U romských žáků je velká migrace, odcházejí, ale tolik jich nepřichází,“ přemítá ředitel. Do jedné třídy na osoblažské základce chodí průměrně deset až patnáct dětí.

Oslovení rodiče menších dětí na gastrofestivalu Ochutnej Osoblažsko své potomky do Osoblahy na školu nepošlou. Myslí si, že by je Romové rušili při výuce, zmiňují šikanu. Zvažují poslat děti do vzdálenějších Albrechtic, kam ráno trvá cesta autobusem tři čtvrtě hodiny a zpátky i déle.

Ředitel Hrabovský se domnívá, že boj s takovou pověstí nejde vyhrát. „Rasismus je v české společnosti neuvěřitelně zakořeněný. Já neříkám, že nemáme problémy. V loňském školním roce jsme řešili dva náznaky šikany, občas jsou mezi žáky konflikty. Nikdy to ale není na etnické bázi,“ říká. 

Poslední zpráva České školní inspekce z dubna letošního roku by mohla obavy rodičů rozptýlit. Chválí přístup školy i učitelů a oceňuje široké využívání moderních vyučovacích metod. 

Hrabovský si zakládá také na moderních technologiích. Téměř ve všech třídách jsou místo klasických tabulí digitální dotykové displeje. Ve výuce se využívají roboti nebo virtuální realita. „Jsme v tomto ohledu jedna z nejmodernějších škol v regionu, kraji a možná i Česku,“ pyšní se ředitel. 

Na základku loni chodilo 124 dětí a na pololetním vysvědčení v lednu našlo vyznamenání 42 procent z nich, jen tři procenta neprospěly. Škola je úspěšná i v tom, že se její deváťáci dostanou na střední školu hned v prvním kole. Loni šli z deseti žáků tři, mezi nimi i jedna romská dívka.

Motivace ke vzdělání

V loňském školním roce to bylo na osoblažské základce také poprvé, co ani jedno romské dítě nevyšlo ze sedmé nebo osmé třídy, ale všechny děti odešly až z devítky. „Všichni tři patřili mezi nejlepší žáky. Dva chlapci, kteří mohli jít na střední školu, nakonec šli na učební obor do Albrechtic,“ uvádí Hrabovský. 

Škole by podle něj pomohlo, kdyby romská komunita změnila pohled na potřebu vzdělávání. S chybějící motivací ke studiu v romských rodinách se setkávají také pracovníci Slezské Diakonie. 

Přímo v Osoblaze na náměstí tato nezisková organizace provozuje nízkoprahový klub, kde děti a mladiství mohou trávit čas po škole, doučovat se, hrát hry a účastnit se různých programů. Podle sociálního pracovníka Filipa Dluhosche do klubu v Osoblaze chodí převážně romské děti.

„Největší problém našich klientů je, že je těžké posunout se ve škole. Doma často nemají zázemí, které by je podporovalo nebo tlačilo do pokroku. Je tady jeden kluk, premiant třídy, šikovný fotbalista. Měl ambice, že půjde na střední školu a do budoucna na policejní akademii, ale nakonec dal na svého kamaráda a je teď v prváku na učňáku na oboru farmář, který ho nebaví,“ vypráví jeden z příběhů.

Chceme věřit, že to tady ožije

Také základní škola v Jindřichově bojuje se snižujícím se počtem žáků. Kvůli romským dětem to ale není, nemá jich tolik jako v Osoblaze. Jindřichov se vylidňuje. Za posledních deset let přišla obec o 178 obyvatel, nejvíce v celém mikroregionu. Dnes v ní žije 1148 lidí.

„Průměrný věk obyvatel je přes 40 let, mladí tady nezůstávají, protože není práce, porodnost je nízká. Je problém s dostupností. Než ráno autobus přiveze děti do školy, trvá to i hodinu. A očekávat, že s tím, jaká je nezaměstnanost, mají všichni auto, aby se někam dostali… Tím jsme si odpověděli na otázku, jak se žije na Osoblažsku,“ začíná náš rozhovor v poslední školní den ředitelka základky Zlata Steuerová.

Do první třídy v září nastoupilo osmnáct dětí, což je podle ředitelky poslední silný ročník. Do jedné třídy na jindřichovské základce chodí průměrně 14 dětí.

„Chceme věřit, že to tady ožije, vzniknou pracovní místa a začnou se sem stěhovat noví obyvatelé. Jsme optimističtí, jinak bychom tady nemohli být,“ usmívá se ředitelka, která do práce dojíždí už dvanáct let z Krnova.

Škole se letos povedlo získat na částečný úvazek speciální pedagožku. Ta pracuje s dětmi, kterým hrozí sociální vyloučení nebo mají různé potíže. Takových dětí podle ředitelky přibývá. Na jejich problémech pak základka spolupracuje s rodiči. „Vyústěním společné práce je, že dítě zažije ve škole úspěch. A když zažije úspěch, dá se dobře učit,“ myslí si Steuerová. 

V loňském školním roce základka získala ocenění inspirace Světové školy za svůj projekt o zdraví. Šlo o workshop, na kterém si žáci, učitelé i rodiče zkoušeli poskytnutí první pomoci, zjišťovali krevní skupiny nebo znalosti o dětské podvýživě ve světě. 

Světová škola je program organizace Člověk v tísni, který podporuje začleňování globálních témat do výuky, jako je například vzájemná propojenost světa, lidská práva, životní prostředí a podobně. Cenu žákyně a pedagožky přebíraly na půdě Senátu.

Vylidňování obcí není jediným faktorem, který má vliv na vzdělávání na Osoblažsku. Tento mikroregion patří podle výzkumné agentury PAQ Research mezi regiony, kde je velmi vysoká míra destabilizující chudoby a socioekonomického znevýhodnění, což má dopady na výsledky vzdělávání dětí.

Například v rámci obce s rozšířenou působností Krnov, kam agentura zařazuje i Osoblažsko, žije pět procent dětí v bytové nouzi a přes patnáct procent rodičů má exekuce. Zároveň 46 procent rodičů nemá maturitu, průměr v republice je 36,6 procenta.

Pokud rodiče nemají práci, mají menší příjmy nebo jsou zatíženi exekucemi, je podle starostky Slezských Pavlovic Lenky Drozdové (Budoucnost Pavlovic 2022) pro rodiny nákladné platit dětem dojíždění na střední školu. 

„Když děti začnou studovat v Krnově nebo v Opavě, každodenní dojíždění je náročné, nemluvě o platbě za internáty. Ve druháku se studenti většinou stahují do Města Albrechtic na zemědělku a učiliště, protože rodiče to neutáhnou. Je to kolečko, ze kterého se těžce dostává,“ popisuje realitu v přístupu ke vzdělávání Drozdová.

Potřebujeme být vidět

Starostka Slezských Pavlovic vede obec, která leží úplně na konci osoblažského výběžku, potřetí. S manželem se sem přestěhovala z Prahy ve druhé polovině nultých let. Chtěli si pořídit starší dům a pozemek, aby mohli chovat koně. 

Oba manželé původně pocházejí z Moravskoslezského kraje. Její muž je grafik a ona tlumočnice do znakového jazyka, takže mohou pracovat i na dálku. Zároveň podnikají v turistickém ruchu. V domě zřídili apartmány a ubytování nyní plánují rozšířit. 

„Děláme na tom intenzivně pět let. Přes sezónu máme plno. Jezdí hodně cyklistů, motorkářů, Poláků, lidé z ostatních částí Česka,“ vzpomíná na hosty Drozdová. 

Že má turistický ruch na Osoblažsku velký potenciál říkají i další místní. Mezi důvody zmiňují především nedotčenou přírodu a zajímavou krajinu, vysokou biodiverzitu, klid, tmu nebo malé množství turistů. 

„My potřebujeme být vidět a slyšet. Potřebujeme říct, že Osoblažsko není bohem zapomenuté místo, kde je všechno špatně. Zatím ale turistický ruch trochu pokulhává. Je postavený na jednotlivých lidech, kteří mají drive,“ domnívá se projektová manažerka Mikroregionu Osoblažsko Petra Řezníčková.

Povodeň “osoblažku” nezničí

Turistický ruch na Osoblažsku je navázaný především na úzkorozchodnou dráhu mezi Třemešnou a Osoblahou. Na unikátní trati jsou koleje od sebe vzdálené jen 76 centimetrů a celá dráha se doslova klikatí místní malebnou krajinou. 

Přestože trať poničila na mnoha místech voda při zářijových povodních, její zánik se nechystá. Ještě letos by se mělo začít s opravou, která vyjde na jedenáct milionů korun. Voda natekla také do sklepů nádražních budov, další majetek spolku Slezské zemské dráhy, který osoblažku provozuje, ale povodeň nezasáhla. 

„Máme dnes parní a dieselové lokomotivy, vagony, licence, nádražní budovy, všechny pozemky kolem trati. Majetek za tři čtvrtět miliardy korun. Trochu se nám to vymklo z rukou,“ přiznává Mojmír Pargač, předseda správní rady spolku a starosta Slezských Rudoltic. 

Povodeň nezničila ani plány na to, že spolek přebere od Českých drah pravidelnou dopravu na trati. Dosud spolek jezdil s parními vlaky a různým programem mezi červnem a listopadem. „Ekonomické odpostatnění té trati už není velké, jediné, co ji zachránilo, je její jedinečnost. Potenciál má ale obrovský,“ míní Pargač.

Každá jízda parními vlaky je naplněná, projet se po úzkorozchodné trati přijíždějí turisté z celého Česka i ze zahraničí. A do tohoto kouta Moravskoslezského kraje se tak natáhnou tisíce lidí ročně.

Spolek podle Pargače tvoří komunita bláznů nejen z Osoblažska. „Máme hodně mladých členů, študáci z vysokých škol, kteří dělají strojvůdce, topiče, prodávají suvenýry. Funguje to,“ pochvaluje si starosta. Jediná potíž je podle něj v chybějících navazujících službách v obcích, kterými vlaky projíždějí.

Turismus jako spása

Podobně to vidí i Tomáš Zemba, kastelán obecního zámku ve Slezských Rudolticích. „Myslím si, že cestovní ruch může spasit Osoblažsko. Akorát je těžké přesvědčit místní k tomu, že je pro turisty nutné vytvořit i služby, zázemí, aby se měli kde najíst, napít. Je ale pravda, že mimo sezónu se na zámku tolik autobusů neotočí,“ přemítá Zemba. 

Společně s přáteli a dobrovolníky zámek zvelebuje už 16 let a díky různým dotacím se jim podařilo udělat z ruiny reprezentativní budovu. Návštěvníci to oceňují. Loni si vstupenku koupilo šest tisíc lidí, dalších asi deset tisíc pak přišlo na obecní kulturní akce.

„Díky dárcům, kteří nám věnují různé kousky, jsme postavili skoro celou expozici. Je to neskutečné,“ pochvaluje si zájem lidí energický kastelán s tím, že z původního vybavení zámku se toho moc nedochovalo. Zámek byl přitom v 18. století, kdy jej vlastnil hrabě Albert Hodic, kulturním centrem Slezska. 

Turistický ruch jako cestu k rozvoji vnímají i na zámku v Jindřichově nebo v Dívčím Hradě. Ten po letech neúspěšných pokusů o prodej koupil v roce 2018 od ministerstva zdravotnictví podnikatel z jižní Moravy Michal Běhan.

Zámek nebo hrad si podle svých slov přál už od dětství. Aby si svůj sen splnil, musel prodat podíl ve firmě, která ho do té doby živila. 

„Plánujeme na zámku udělat komunitní a kulturní centrum. Je to jeden z celkem čtyř zámků, který je postavený podle stylu severoitalských hradů a který se nachází v oblasti nad Itálií,“ popisuje výjimečnost stavby Běhan. 

Zámek koupil značně zchátralý. Celkem by rekonstrukce hlavní budovy měla podle jeho projektu vyjít do 45 milionů korun. Už teď ale do něj mohou turisté nahlédnout, otevřeno má o víkendech.

Při dobrém počasí ho podle místní průvodkyně Marie Kelemenové navštíví i dvacet lidí denně. Uvnitř budovy je několik expozic i výstava. „Kaple je jediná zrenovovaná místnost a už tady byla i jedna svatba,“ uvádí průvodkyně. 

„Myslím si, že to, co Osoblažsko zabíjí, je pověst, že je na konci světa. Mně se zdá, že to je hanlivé a nezasloužíme si to. Podívejte se na to z druhé strany. Někde ta cesta začít musí a ten začátek je tady,“ přemýšlí nahlas kastelán Zemba na nádvoří zámku ve Slezských Rudolticích.

Nevýhodou začátku světa je podle něj to, že je to k němu daleko. Za zážitek z čisté přírody a klid ale podle něj cesta na Osoblažsko stojí. „Je tady krásně. A jak řekl náš hrabě z Hodic, kdo nebyl v Rudolticích, ten neexistuje. Tak přijďte existovat,“ uzavírá se smíchem Zemba.

Reportáž editovala Klára Filipová.

Reportáž vznikla díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.