Musíme něco začít dělat sami, jinak můžeme Osoblažsko zavřít, říkají místní starostové

Měl to být článek o regionu, kde se navzdory statistikám mnoho věcí daří. Jenže rozvoj Osoblažska v mnohých obcích zastavila zářijová povodeň. Voda zničila silnice, mosty, pole, domy, chalupy i živnosti podnikatelů.

Místní přitom říkají, že se jim v tomto mikroregionu žije dobře. Přestože je periferií ve všech významech tohoto slova, starostům se daří opravovat bytové domy a držet v nich nízké nájmy, spojují obyvatele kulturními akcemi, funguje zde turistický ruch - a údajně kdokoli, kdo chce, si práci najde.

Právě o práci, podnikání, dluzích a rozvoji obcí na Osoblažsku bude další díl seriálu o mikroregionech. 

Osoblažsko po povodni

„Tady to bylo prasklé, nebo to je další?“ ptá se paní Kateřina své partnerky Petry, která se zblízka dívá na viditelnou prasklinu ve zdi v přízemí svého domu. „To je další, že?“ zopakuje otázku Kateřina a Petra jen přikývne. 

Nové praskliny ve zdech budovy, kterou se v půlce září prohnala voda z nedaleké řeky Osoblahy, nacházely ženy po povodni každý den. I pouhým okem bylo vidět, jak se prohýbají a naklánějí stropy. 

Paní Petra s partnerkou byly uvnitř ve chvíli, kdy voda dům v obci Dívčí Hrad zaplavila. „V neděli ráno jsme si vařily kafe a voda byla ještě v korytě. Než jsme ho vypily, tak už se hrnula na nás,“ popisuje paní Kateřina náhlý vzestup hladiny. Před vodou utekly za kopec na farmu, která jim a dalším obyvatelům poskytla nouzové ubytování.

Už pátý den po povodni statička zakázala ženám v domě spát a teď, měsíc po katastrofě, přišlo paní Petře rozhodnutí o úplném uzavření domu. „Čekám, až mě budou kontaktovat hasiči, kdy bude demolice,“ říká. 

Povodeň zasáhla do života více než poloviny obyvatel Dívčího Hradu, tedy přes 150 lidí. Škody starosta Jan Bezděk (Dívčí Hrad - naše obec) odhaduje na miliony korun. Podle Petry Řezníčkové, projektové manažerky Mikroregionu Osoblažsko, je nejvíce postižený právě Dívčí Hrad, Bohušov a Pitárné, což je část obce Vysoká. 

„V rámci celého mikroregionu (jde o sdružení obcí - pozn. red.) nám povodeň ve velkém vzala silnice, poničila obecní majetek, ornou půdu a u soukromého majetku zaplavila hlavně sklepy, zatopených obytných prostor naštěstí nebylo tolik,“ shrnuje situaci Řezníčková.

Osoblažsko tak teď podle Řezníčkové potřebuje nejvíce peníze. „Mám obavy, že následky povodně zastaví rozvoj regionu a budeme stagnovat. Některé obce rozdaly peníze postiženým rodinám ihned. Ty jim ale budou v budoucnu chybět, protože je měly nachystané třeba na čističky odpadních vod. Opravy na infrastruktuře jsou tak finančně nákladné, že malé obce s drobnými rozpočty na ně nebudou mít,“ myslí si Řezníčková. 

Byty proti vyloučeným lokalitám

V centru Dívčího Hradu povodeň poškodila i obecní bytové domy, ve kterých žijí desítky rodin. Kvůli jejich nákupu se obec v minulosti velmi zadlužila, na pořízení a rekonstrukci vybydlených budov si půjčila patnáct milionů korun, přitom její roční příjmy byly asi o pět milionů menší. 

Dnes obec z dluhu výrazně ukrojila, stále ale bytovky splácí. A kvůli povodni do nich půjdou další peníze. V současnosti má nicméně Dívčí Hrad příjmy kolem třiceti milionů korun, a to včetně dotací a příjmů z nájmu.

Stejně jako další obce na Osoblažsku i Dívčí Hrad bytovky koupil, aby zabránil tomu, že se z nich stane vyloučená lokalita. Obec dnes vlastní téměř všechny byty na svém území - celkem jich je 67. 

Dalších devět spravuje místní nezisková organizace Sádek projekt, která je ve spolupráci s obcí a Agenturou pro sociální začleňování vybudovala v roce 2018.

„Jde o takzvané sociální byty, kde žijí lidé s velmi nízkými příjmy nebo ti, kteří se vracejí do běžného života z azylových domů, ústavní péče či vězení,“ uvádí starosta Bezděk.

Podle Zprávy o vyloučení z bydlení pro rok 2024, kterou zpracovala Platforma pro sociální bydlení, jsou právě takové byty v Moravskoslezském kraji nezbytné. V regionu je v takzvané bytové nouzi přes 22 tisíc lidí, což je nejvíc v celém Česku.

Levné bydlení láká nové obyvatele 

Sociální bydlení je kromě jiných věcí stanoveno také výší nájmu. Vláda letos určila limit pro nájemné v sociálních bytech na 73, 8 koruny za metr čtvereční. V Dívčím Hradě, ale také v jiných obcích na Osoblažsku, jsou obecní byty ještě levnější. 

Například v Osoblaze se nájemné pohybuje mezi 35 až 42 korunami za metr čtvereční. To ze všech obecních bytů dělá dostupné bydlení pro všechny, kteří si komerční nájem nemohou dovolit. 

V nově zrekonstruovaných bytech ve Slezských Rudolticích pak metr čtvereční stojí 85 korun měsíčně. „Půlku bytů už máme obsazených. Nedávno jsme v územním plánu vymezili devět nových stavebních parcel a všechny se do půl roku prodaly. Čtyři domy jsou už skoro hotové, budou tam bydlet mladé rodiny z Ostravy, Opavy a Hradce nad Moravicí,“ pochvaluje si Mojmír Pargač, starosta Slezských Rudoltic (Volby 2022), že se obci podařilo přilákat nové obyvatele.

Půda pro podnikatele

Ve většině obcí na Osoblažsku ubývají obyvatelé. Například v Osoblaze od roku 2020 klesl počet obyvatel o více než sto lidí na současných 1022. Starosta Antonín Rous (Nový impuls 2022) říká, že odcházejí především mladí lidé kvůli tomu, že v místě bydliště neseženou práci. 

„Letos jsme po šesti letech dokončili nový územní plán a teď uděláme územní studii na průmyslovou zónu. Měla by být v bývalé mateřské školce, která je teď v dezolátním stavu,“ popisuje Rous s tím, že tam chce jeden podnikatel vybudovat malé provozy. 

Podle starosty Rouse by mělo jít například o stáčení medu nebo zpracování ořechů a hotové výrobky by se měly vozit přes Polsko na západ. „My tady nemůžeme mít výrobu čipů, nemáme na to tolik lidí, natož mozkovou kapacitu,“ říká s úsměvem Rous, který předtím, než byl starostou, pracoval na pobočce Úřadu práce v Osoblaze. 

„Musíme začít jednoduchými, manuálními pracemi. Každá dílna bude mít vedení nebo mistra, takže se uplatní i středoškoláci,“ slibuje si. V obci jsou dva obchody, dvě restaurace, zahradnictví a celkově je podle starosty v Osoblaze osm živnostníků. 

„Jsem optimista. Když se vybuduje průmyslová zóna s malými provozovnami, tak za deset, dvacet let se situace v obci zlepší. Ale musíme mít nějakou vizi a něco pro to udělat, jinak Osoblahu můžeme zavřít,“ myslí si Rous.

Podnikatelskou zónu rozvíjí také Hlinka nebo Dívčí Hrad. Podle projektové manažerky Mikroregionu Osoblažsko Petry Řezníčkové vede cesta k rozvoji skrze drobné živnostníky a řemeslníky, jako jsou truhláři nebo instalatéři.

„Pomohlo by nám, kdyby stát více podpořil malé podnikatele a zjednodušil by jim administrativu,“ domnívá se Řezníčková a zmiňuje například daňové zvýhodnění živnostníků ve znevýhodněných oblastech. 

V Dívčím Hradě obec připravuje podnikatelskou zónu pro potenciální investory. Za šest milionů korun už obec postavila halu, kde bude nová lakovna strojírenské společnosti ISMM, která podniká na druhé straně obce.

„Peníze na podnikatelskou zónu Dívčí Hrad získal z krajské dotace pro znevýhodněné oblasti,“ říká starosta obce Jan Bezděk. Kraj začal s podporou těchto míst, konkrétně Osoblažska a Vítkovska, v roce 2017. Celkově dostaly obce na Osoblažsku za posledních deset let od kraje přes 138 milionů korun. 

Peníze šly nejčastěji na rekonstrukce obecních budov, bytovky, čističky odpadních vod nebo na podporu dobrovolných hasičů. 

Dřív nebo později lidi seženete

Ostravák Václav Vala byl na Osoblažsku poprvé v roce 2021. Tehdy ho jeho šéf Miloslav Cváček, majitel skupiny ISMM, vzal do Dívčího Hradu na výlet. Muži ale nepřijeli na návštěvu místního zámku, zamířili přesně naproti do areálu strojírny, kterou chtěl Cváček koupit.

„Ve stejné době jsem koupil firmu ve Městě Albrechticích a řekl jsem si, že by bylo zajímavé ty dvě lokality propojit. Osoblažsko je region, kde není žádná větší firma, takže jsem počítal s tím, že i z hlediska pracovních sil by to nemuselo být špatné,“ vysvětluje nákup Cváček. Jeho skupina patří podle magazínu Forbes mezi stovku největších rodinných firem v Česku.

Strojírna v Dívčím Hradě byla v té době podle Cváčka jen pár měsíců před insolvencí. Loni byl obrat firmy přes 142 milionů korun a vydělala přes pět milionů. 

V podniku se vyrábí různé typy svařovaných a obráběných dílů a pracuje tam kolem stovky lidí. Většina z nich je z regionu, ale podnik si vypomáhá i agenturními zaměstnanci z Vietnamu. 

„Dřív nebo později lidi seženete. Záleží ale taky na tom, jak je platíte. Pokud chcete podnikat seriózně, tak nikomu nechcete platit minimální mzdu, ne?“ popisuje svůj postoj Cváček. 

Podle výkonného ředitele Václava Valy zaměstnanci firmy v Dívčím Hradě dostávají průměrně mezi 40 až 43 tisíci korun, čímž se blíží k průměrné mzdě v Česku. Ta byla ve druhém čtvrtletí letošního roku 45 854 korun.

Kde zaměstnat ženy?

ISMM & JB Machinery je na Osoblažsku největší zaměstnavatel. Pak je to Domov pro seniory v Osoblaze, kde pracuje kolem 40 lidí. Podle Jany Sulkové, která osm let pomáhá místním sehnat práci, je to také největší místní zaměstnavatel pro ženy. A jsou to právě ženy s malými dětmi, které podle ní mají největší problém najít na Osoblažsku práci.

„Matky po konci rodičovské dovolené tvoří asi 80 procent nezaměstnaných. Je to obrovský problém,“ říká Sulková, která pracuje jako pracovní a dluhová poradkyně pro Osoblažský cech. To je nezisková organizace, již založily čtyři obce: Dívčí Hrad, Osoblaha, Hlinka a Slezské Pavlovice. Snaží se především o podporu zaměstnanosti a řešení dluhových problémů.

Matky malých dětí podle Sulkové často nedokážou skloubit péči o dítě s dojížděním za prací. „Školka otevírá v sedm hodin ráno, ale pokud pracujete v Krnově, musíte tam být už na šest. Školka pak končí o půl druhé odpoledne, ale z Krnova se dostanete až ve čtyři,“ popisuje nejčastější potíž.

„Pro muže to je vždy jednodušší, ti můžou někam odjet,“ vysvětluje Sulková, jak to v mnoha rodinách funguje. Problém s hledáním práce mají také mladí po škole, lidé po padesátce nebo se zdravotním znevýhodněním.

V okrese Bruntál, kam Osoblažsko spadá, byla míra nezaměstnanosti v září letošního roku podle dat Úřadu práce 6,9 procenta. Vyšší byla už jen v okrese Karviná, kde to bylo 8,4 procenta. V celém kraji nemělo v minulém měsíci práci 5,6 procenta lidí.

Začarovaný kruh

Dluhové poradenství Osoblažský cech zavedl před čtyřmi lety. Podle Jany Sulkové je pro lidi s exekucemi velmi těžké sehnat práci. Zaměstnavatelé s nimi totiž mají velkou administrativní zátěž, a tak je často nechtějí přijmout. 

„Když má člověk deset exekucí, což je průměr, a zaměstnavatel ho přihlásí na sociálku, okamžitě mu datovou schránku zasypou zprávy od exekutorů, se kterými musí komunikovat,“ uvádí Sulková.

Když pak exekutor nemůže srazit potřebnou částku z dlužníkovy mzdy, například proto, že už mu nic nezbývá, musí ji exekutorovi poslat zaměstnavatel. To se podle Sulkové děje i přes to, že to zakazuje zákon. 

Podle mapy zadlužení jsou na Osoblažsku obce, kde má exekuce i více než třetina obyvatel. Jde právě o čtyři vesnice sdružené v Osoblažském cechu. Nejméně exekucí mají lidé, kteří bydlí v Janově, Liptani a Petrově.

Sulková ročně pracuje asi se dvěma stovkami klientů. Často do exekucí podle ní spadnou lidé, kteří pobírají sociální dávky nebo senioři. Ideálním řešením je podle ní insolvence, kterou Osoblažský cech zaplatí, takže ji klienti mají zdarma. 

Díky vyhlášení insolvence se dluhy zastaví a nerostou dál na penále. Dlužník nepřijde o majetek ani nemá obstavený účet a insolvenční řízení může být zastaveno soudem už po třech letech, aniž by dlužník zaplatil celý dluh.

Podmínkou insolvence ale je, aby měl člověk v exekuci nějaký příjem. „Nejdříve musíme sehnat práci a do tří měsíců může být insolvence,“ vysvětluje postup Sulková. Za čtyři roky, co dělá i dluhovou poradkyni, se jí podařilo vyřídit insolvenci u třinácti lidí. 

Je těžké sehnat lidi

Marta Otisková přišla na Osoblažsko za prací z Ostravy. Loni se jí podařilo získat místo provozní v obecní restauraci a penzionu Eden v Jindřichově. Z bydlení na Osoblažsku je nadšená. „Je tady čistý vzduch a dobré životní prostředí. Tak jsem se rozhodla jít za svým snem,“ říká s tím, že v budoucnu plánuje chovat vlastní zvířata a pěstovat zeleninu.

Zjistila však, že je těžké sehnat servírku. Už víckrát se podle svých slov setkala s tím, že mladé ženy, které mají vystudovanou hotelovku, nemají řidičák. Což se ukazuje jako zásadní překážka při práci mimo obec, kde člověk bydlí. Navíc v pohostinství, kde se nezavírá podle jízdních řádů autobusů.

„Měla jsem tady paní, která žádala o práci. Nástupní plat byl minimální mzda a ona mi řekla, že se jí to nevyplatí, protože má na sociálních dávkách o pár tisíc méně. To mě šokovalo,“ vypráví další příběh. 

Že jde o reálnou situaci potvrzuje Tomáš Schwarz, který pracuje na Úřadu práce v Osoblaze. Život v mikroregionu je levný, a proto prý místní vyjdou i s málem. „Příspěvek na bydlení může být i 23 tisíc korun čistého, což je téměř jako můj plat. Pak máte přídavky na děti, rodičovský příspěvek, příspěvek na živobytí,“ vypočítává Schwarz. 

Také Barbora Čermáková poznala, že najít nové spolupracovníky pro její Okrasnou zahradu v Osoblaze není úplně jednoduché. „Je nás tady s taťkou celkem pět a nestíháme. Jenže sehnat někoho spolehlivého je těžké,“ říká v areálu zahradnictví, kde pěstují a prodávají okrasné dřeviny a rostliny i sezónní zeleninu. 

„Přišli lidé z okolí, ale někteří z nich nebyli ani střízliví,“ popisuje její otec Karel Haken. Podnikat v Osoblaze začal před patnácti lety, kdy koupil zdejší zpustošené zahradnictví. V té době byl nezaměstnaný a rozhodl se, jako jeden z mála, začít podnikat. Oficiálně už sice firmu předal dceři, která sem dojíždí z Olomouce, ale stále řídí každodenní provoz.

Podle Čermákové se Okrasná zahrada každoročně uživí s odřenýma ušima a občas musí rodina firmu dotovat. Zásadní pro ni je našetřit na zimní měsíce, kdy podnik nemá příjmy a potřebuje platit lidi. Problém podnikatelka vidí hlavně v odlehlosti Osoblahy a v tom, že firmě chybí větší mechanizace. Stroje by se hodily třeba k realizacím zahrad, které navrhují. 

Také areálem Okrasné zahrady ale v září prošla povodeň. Voda protekla novým fóliovníkem, zanesla skleník bahnem a zničila spoustu zeleniny, která byla tou dobou ještě na poli. „Snažili jsme se dopředu zachránit, co se dalo, ale spoustu úrody nám to zničilo,“ říká Čermáková.

Týden po povodni přijelo s úklidem pomoci velké množství dobrovolníků, zatím ale Čermáková neví, co bude dělat dál. „Potřebujeme, aby si lidi přišli nakoupit zbylou zeleninu a rostliny a potřebujeme udělat zakázky, které máme domluvené, abychom přečkali zimu. Zkusíme bojovat. Co nám zbývá?“ pokládá řečnickou otázku.

Co bude dál zatím neví ani paní Petra s partnerkou Kateřinou z úvodu článku. Když jsme se bavily týden poté, co dům paní Petry v Dívčím Hradě zničila voda, dělala si legraci, že si na stejném místě postaví mobilní dům na kuřích nožkách, kdyby náhodou ještě nějaká povodeň přišla.

Teď ženy bydlí v podnájmu v Ostravě. „Dům v Dívčím Hradě si znovu nepostavíme, protože ještě splácím hypotéku na opravu toho, který půjde k zemi. V létě tady asi budeme stanovat, no. Studnu máme dobrou a elektriku půjčí soused,“ dodává paní Petra.

Reportáž editovala Klára Filipová.

Reportáž vznikla díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.