Než si pro nás přijde: Bruntálští senioři na cestě k důstojnému a kvalitnímu stáří

V horkém letním dni lidé nakupují u stánku s květinami, vedle se na zákazníky usmívají prodejkyně jahod. Na zahrádkách kaváren mezitím mizí dopité šálky kávy. A opodál, na rohu bruntálského náměstí Míru, stojí u jednoho z domů skupina seniorů. V tichosti si ve výloze prohlíží několik úmrtních oznámení. 

Scéna na náměstí je vstupní branou do hlubšího příběhu, který se pravidelně odehrává v celém Moravskoslezském kraji, nejen v Bruntále. Stárnutí je zásadní celospolečenské téma, a to kvůli zvyšujícímu se počtu starších obyvatel a změnám, které to pro místní společnost přináší.

Bruntál na mapě stárnutí a péče

Podobně jako mnoho míst po celém světě, i Moravskoslezský kraj stárne. Průměrný věk jeho obyvatel, nyní na 43,5 letech, je podle dat Českého statistického úřadu z roku 2023 jedním z nejvyšších v zemi. Za posledních třicet let se tento průměr zvýšil o téměř osm let. Změny v demografii jsou zřetelné: zatímco počet obyvatel ve věku do 15 let klesl o téměř 84 tisíc, počet seniorů nad 65 let vzrostl o více než 108 tisíc.

Stárnutí populace vede k řadě výzev, které definuje například Strategický rámec přípravy na stárnutí společnosti 2021 - 2025 od ministerstva práce a sociálních věcí: „Demografický vývoj vyžaduje daleko širší změny v oblasti příjmů státního rozpočtu, státní správy, stabilně dostupného bydlení, financování a kvality a místní a časové dostupnosti sociální a zdravotní péče, celoživotního vzdělávání, zaměstnanosti, ocenění a odměňování práce v sociálních službách, ochrany práv seniorů či fungování veřejného prostoru.“

Nejvyšší průměrný věk v Moravskoslezském kraji je právě v okrese Bruntál. Samotné město je lehce nad krajským průměrem, je však také centrem, do kterého se sjíždí senioři z okolních obcí za zdravotními a sociálními službami, ale též socializací. Z rozhovorů s místními seniory a zástupci seniorských spolků a organizací v Bruntále vyplývá, že největším problémům čelí tito lidé právě v oblasti zdravotnické a sociální péče a důstojného stáří.

Život na okraji

Osmašedesátiletá Světlana jde se svou čerstvě osmdesáti čtyř letou maminkou Evou, která je na vozíčku, přes náměstí v Bruntále. Jsou na pravidelné procházce po městě a směřují k místnímu zámku. Chtějí navštívit jeho zahrady. Vyrazily z nedalekého domova s pečovatelskou službou, kde paní Eva bydlí už rok v jednopokojovém bytě.

V Bruntále žije celkem osm let. Nové bydlení jí dcera zařídila poté, co jí zemřel partner a zhoršil se její zdravotní stav. Do domova seniorů nechce, protože by tam neměla soukromí, a zároveň to nevyžaduje její zdravotní stav. „Po bytě se dokáže pohybovat a základní věci k životu zvládne sama. Do domova pro seniory by šla v případě, že by se její stav výrazně zhoršil,“ říká Světlana.

Paní Eva si na život v novém nestěžuje. Chybí ji ale setkávání s jinými lidmi. Mají s dcerou dobrý vztah a vídají se téměř každý den, možnost kontaktu s někým dalším by jí však pomohla lépe zvládat pocity samoty. Ráda by si s někým pravidelně povídala a třeba si i postěžovala. 

Na nedostatek sociálního vyžití totiž není paní Eva zvyklá. Před nastěhováním do Bruntálu žila v nedalekých Miloticích, kde se pravidelně ještě se svým partnerem účastnila setkání seniorů a akcí v místním kulturním domě. V Bruntále pak před nastěhováním do domu s pečovatelskou službou aspoň potkávala více lidí, se kterými si povídala. „Teď je to těžké,“ říká.

„Není tam žádná společenská místnost, kde by se potkala s dalšími obyvateli domu. Ten zároveň není plně bezbariérový. Je tam sice jen jeden zdánlivě malý schůdek, ale pro ty lidi to znamená obrovský schod,“ doplňuje paní Světlana. „S kamarádkami tak může mluvit maximálně přes telefon,“ říká s tím, že je její maminka „odsunutá na okraj“.

„Už to nějak vydržím.“

Samota ale není jediná komplikace, které paní Eva čelí. Trpí též šedým zákalem a zhoršuje se jí zrak. Dcera Světlana se pro ní snažila sehnat očního lékaře, ale všude jí řekli, že pro ní nemají volné místo. Chtěla mamince vyřídit operaci očí. „Aby si mohla normálně počíst nebo koukat na televizi,“ vysvětluje.

Operaci jí ale údajně nechtějí nikde udělat, protože nemá doporučení od očního. „Obvodní lékař to udělat nemůže a na oční jí nikde nevezmou. Volala jsem do Opavy, Krnova, Rýmařova, všude,“ pokračuje. Paní Eva na řešení své zdravotní situace už v podstatě rezignovala. „Já už to nějak vydržím,“ říká. Její dcera ale nesouhlasně kroutí hlavou: „Přeci to nemá být o tom něco vydržet. Nemá plnohodnotný život.“

Nedostatek specialistů je v Moravskoslezském kraji reálný problém, nejen mimo větší města. Kromě zmíněných oftalmologů jde o stomatology, pediatry nebo například internisty. Pacienti často musí za péčí do vzdálených měst, jako je Ostrava, Opava nebo Olomouc. 

Podle náměstka hejtmana pro zdravotnictví Martina Gebauera (ANO) to kraj řeší podobným způsobem jako nedostatek všeobecných lékařů: „Spolupracujeme s vysokými školami, podporujeme vznik specializovaných ordinací a hledáme možnosti, jak péči občanům co nejvíce přiblížit.“ Kraj se také snaží řešit nedostatek ambulantní péče finanční podporou vzniku nových ordinací či obnovy vybavení těch stávajících.

O přilákání lékařů na Bruntálsko se snaží i Dobrovolný svazek obcí Bruntálsko propojující čtyřiadvacet obcí v regionu. Ten nabídl lékařům, kteří by se do regionu přesunuli, motivační dotaci ve výši čtyři sta tisíc korun nad rámec krajské podpory, případně i zázemí pro ordinaci za symbolickou cenu. Žádní lékaři však nabídky dosud nevyužili. 

Jak starosta Horního Benešova a předseda bruntálského svazku Pavel König řekl pro web Region24, problémem je také stárnutí lékařů, kteří poskytují péči v pokročilém věku a hrozí, že péči o jejich pacienty nebude mít po nich kdo převzít.

Bruntál také aktivně spolupracuje s nemocnicí v Krnově. „Výsledkem této spolupráce bylo otevření nové zubní ordinace s dvěma křesly v Bruntále. První nová zubní lékařka začala pracovat letos na jaře,“ říká mluvčí Bruntálu Jiří Ondrášek.

Alzheimer centra a paliativní péče

Muž hraje na harmoniku, žena vedle něj zpívá texty lidových písní. Přidávají se k nim i desítky lidí v důchodovém věku na vozících. Někteří hlasitě, jiní spíše pro sebe, pár z nich má v ruce hudební vajíčko, kterým udržují rytmus. To je obraz, který vidíme při návštěvě bruntálského centra sociálních služeb pro seniory Pohoda.

Jde o městskou příspěvkovou organizaci, která je zároveň největším poskytovatelem sociálních služeb pro seniory na Bruntálsku. Provozuje tři pobytové sociální služby, jednu terénní pečovatelskou službu a denní stacionář. Nepřetržitou péči zde nachází více než sto dvacet lidí hlavně z Bruntálu a okolních obcí. V případě, že je místo.

„Ze zákona máme povinnost vzít každého, pokud máme volné kapacity, ale klienti pochází hlavně z Bruntálu,“ říká ředitelka Jarmila Šíblová, podle které chybí v regionu hlavně alzheimer centra a paliativní péče. „My paliativní péči v sociálních službách v nějaké základní míře posledních pět let provádíme, ale v regionu to chybí,“ dodává.

Poptávku po paliativní péči a alzheimer centru vnímá i město. Podle Jiřího Ondráška Bruntál v současné době jedná s potenciálním investorem o možné výstavbě domova se zvláštním režimem.

S nárůstem kapacit v těchto službách počítá i náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro sociální oblast Stanislav Kopecký: „V otázce rozvoje kapacit v Krajské síti vycházíme nejen z výstupů krajských příspěvkových organizací působících v sociální oblasti, ale taky z požadavků obcí, které zjišťují potřeby ve svém území a navrhují navýšení kapacit podle aktuální situace.“

Například ve Frenštátě pod Radhoštěm probíhá výstavba domova se zvláštním režimem pro osoby s Alzheimerovou chorobou v seniorském věku. Kraj dokončuje také transformaci Zámku Dolní Životice z ústavního zařízení na menší sociální služby komunitního typu pro osoby se zdravotním či mentálním postižením. A paliativní péči postupně zavádí příspěvkové organizace kraje jako součást poskytovaných služeb.

V souvislosti se stárnutím populace kraj očekává také zvýšenou poptávku po domovech pro seniory na celém svém území. Vybudování nových zařízení ale mají v gesci hlavně obce.

Podle mluvčího Bruntálu Ondráška jsou současné kapacity úměrné stavebním možnostem zařízení, která ve městě již existují. I proto město nyní neplánuje výstavbu nových domovů pro seniory. „V minulých letech jsme se vydali cestou rozšíření služeb formou realizace denního stacionáře – a jak se ukazuje, tato cesta byla správná, protože v současnosti jsou plně využity kapacity tohoto zařízení,“ vysvětluje Ondrášek.

Pohoda pro seniory

Kromě dostupné zdravotní a sociální péče zvyšuje kvalitu života také nabídka trávení volného času, od vzdělání po turistiku, ale i naplněné právo na soukromí.

Rozdílné lidské návyky a povahy, ale i sexualita seniorů jsou podle ředitelky centra Pohoda Jarmily Šíblové důvody, proč by ve svém zařízení uvítala více jednolůžkových pokojů. I těch je podle ní v regionu nedostatek.

„Máme dost dvoulůžkových. Ale ty nejsou úplně nejlépe vnímané. Každý člověk měl jiný život, jinak přemýšlí a když jej v sedmdesáti letech dáte vedle někoho úplně cizího, kdo mu nemusí sedět a mají spolu strávit zbytek života, může docházet k problémům,“ vysvětluje s tím, že pro případ, kdy se „něco pokazí“, mají vyčleněný jeden přechodný pokoj.

„Máme ho primárně pro případ, že si dva lidé nesednou. Chceme tak předcházet tomu, aby na pokojích nedocházelo ke střetům než se situace ustálí nebo vyřeší,“ dodává ředitelka, jejíž centrum na svých webových stránkách láká na slogan „Aktivní a důstojné stáří v Pohodě“. 

Pokoj podle ní může potenciálně sloužit i k naplnění případných sexuálních potřeb. Protože i s tématem sexuality svých klientů se personál centra Pohoda setkává. „Potřeby mají lidé v každém věku. Máme pokyny, jak v případech, kdy se tyto potřeby projeví, postupovat.“

Sociální pracovnice Alice Lileková například vzpomíná, že v centru řešili sexuální asistenci: „Byl tady pán, který opakovaně říkal, že by chtěl ještě zažít s ženou nějakou intimitu. Tak jsme se domluvili, že bychom mu zprostředkovali sexuální asistentku. Pán se těšil, ale dříve než se to stihlo udát, odešel. Odešel ale s pocitem těšení se.“

Spolek proti samotě

„Dobrý den, celý den!“ říká muž z Bruntálu, když vchází do místního kontaktního centra pro seniory. „S čím vám mohu pomoci?“ ptá se Irena Mičulková, která má bruntálský Senior Point na starosti. A muž ji odpovídá: „Jdu se na vás podívat.“

Poté, co dostává tipy na možnosti trávení volného času, rozpovídá se o svém životě. „Na televizi se nedívám, ani na hokej, který je jen samá komerční přestávka. Počítač moc nepoužívám a telefon mám obyčejný. Takže co doma?“ pokládá řečnickou otázku.

Jak sám říká, přichází „z nudy“. Přes léto sice tráví hodně času na zahradě, prochází se po okolí nebo si povídá s přáteli, občas ale je třeba “zabít čas” a dostat se více mezi lidi.

Podle Mičulkové jde o běžný důvod, proč za ní lidé přichází. „Obvykle dva, tři lidé tady přijdou, aby si prostě popovídali,“ říká. Vždy se snaží příchozí nasměrovat k nějakým aktivitám a událostem ve městě, případně k aktivitám spolku pro seniory, který vede. 

Spolek Aktivní senioři Bruntálu funguje od roku 2016 a vznikl tak, že se skupina seniorů začala po přednáškách na místní univerzitě třetího věku scházet na víno. S tím, jak se postupně poznávali, začali i pořádat vlastní akce a postupně se rozrůstají o nové členy.

Dnes jsou ve spolku desítky lidí, pro které pravidelně organizuje kulturní a sportovní akce či výlety. Hlavním cílem je boj za aktivní stáří a proti samotě. Podle Mičulkové je velkou výsadou spolku propojování starších lidí: „Když někde pracujete, jste součástí kolektivu, navíc často mezi lidmi stejného zaměření. Já dělala v oděvním průmyslu, takže to byly samé švadleny. To v důchodu najednou nemáte. Ale pak přijdete tady a každý vám přinese do života něco nového, protože dříve bych se s nimi nikdy nesetkala.“

Akcí spolku se podle jejích slov účastní lidé, kterým to zdraví dovolí. Pro takové je údajně v Bruntále a okolí v podstatě nekonečné vyžití. „Je to otázka pouze toho, jestli se jim chce. Mohou jít do přírody, do kina nebo tady pro ně je řada jiných aktivit, o kterých se dozví z měsíčníku Moravský Senior. Když někdo ale bude chtít sedět doma, bude sedět doma,“ říká.

Zůstává tedy otázka: Co lidé, kterým to zdraví nedovolí?

Vstup do 13. komnaty

Dřevěná postel s péřovou duchnou je ustlaná. Na stěnách visí náboženské obrazy a na staré skříni vyšívaná utěrka s nápisem: „Kde česká hospodyňka vaří, tam se dobře daří.“ Světle modrá kamna a stejnobarevné jemné vzory na tapetě dodávají pokoji ráz tradičního venkovského stylu.

Je to záměr. Tady si totiž sociální pracovnice Alice Lileková z Centra sociálních služeb pro seniory Pohoda povídá se svými klienty a sepisuje jejich životní příběhy. Vrací se do mládí, vzpomínají na první lásky, dovolené v zahraničí, radosti i starosti. 

„Pomáhá jim to vyrovnat se se životem. Často tady otevřou svou 13. komnatu. A do jisté míry se rozmluví i lidé s demencí. Když je sem vezmu, začnou si vzpomínat,“ říká pečovatelka, kterou podle svých slov baví naslouchat, a proto se začala věnovat reminiscenční terapii a získala k tomu i podporu vedení centra.

Při této terapii lidé reflektují svůj život. Vhodná je pro seniory a lidi trpící demencí nebo Alzheimerovou chorobou, protože pomáhá posilovat paměť, sebeúctu a smysl života, přinést radost a ulevit od pocitů izolace či ztráty identity. 

Sepisování takového příběhu trvá Lilekové někdy i půl roku. Dokončila už spoustu vzpomínkových knih, včetně té od osmdesáti sedmi leté paní Boženy. S ní se na několika sezeních během roku 2021 dostala od jejího pracovitého dětství ve Zlínském kraji přes vztahy v rodině až po chudobinec v její rodné ulici.

Paní Božena nejdříve do vyprávění svého příběhu, jak sama přiznává, jít nechtěla. Svůj osud popisuje jako složitý a otevírání starých ran jako bolestivé. „Ale ve chvíli, kdy začnete, rozmluvíte se. Vzpomínala jsem na krásné dětství, jak jsme hráli na četníky a zloděje, nebo na mé rodiče, od kterých jsem nikdy nedostala žádný výprask,“ popisuje s úsměvem na tváři.

Pokoj, ve kterém leží, je upravený do domáckého stylu. Všude po stěnách i na komodě má fotografie své rodiny, která za ní pravidelně jezdí. Alice Lileková by chtěla, aby paní Božena mohla své rodině návštěvu někdy oplatit, jenže jí nedělá dobře cesta autem. „Vyřešily jsme to tak, že jsme se tam přenesly přes online mapy, jak je ta aplikace, kde se můžete procházet ulicemi,“ dodává.

Poté, co se přestěhovala s rodinou do Bruntálu, na vlastní oči sledovala proměnu města. Stará zástavba se začala předělávat, některé domy zmizely úplně. „Volný čas jsme trávili… volně,“ říká s humorem. 

Své vyprávění ve vzpomínkové knize uzavírá zamyšlením na závěr: „Když se ohlížím za svým životem, vidím věci, za které si můžu sama, ale i ty, které mi nadělil osud. Tak, jak to v životě chodí, na některé lidi a věci vzpomínám ráda, jiné bych naopak nejraději zapomněla,“ řekla paní Božena Alici Lilekové. 

Ta se po tomto setkání vydává ke svým dalším povinnostem, kterých je v centru spousta. Před tím ale ještě dodává: „Vidím, že těm lidem vzpomínání prospívá. Říká se, že je dobré si před smrtí udělat pořádek. Toto je způsob, jak ho dosáhnout.“

Když cestou k východu prochází sklepními prostory, Alice Lileková ukazuje na dvoje dveře na konci chodby. „No a tady to končí. Tam je chladící místnost a tam prostor pro pietu, když se rodina chce rozloučit. Přijdete vchodem, odcházíte tudy. Naším úkolem je pomoct ten závěr udělat důstojný.“

Řešení stárnutí - přilákat mladé

Popsané výzvy a svědectví přibližují komplexnost stárnutí, jehož kvalitu nelze hodnotit na základě jednoho parametru. Demografické změny v regionu jsou jednou z největších výzev pro Moravskoslezský kraj a jeho obce. To se projevuje i ve snahách samospráv k tématu přistupovat pragmaticky, tvořit dlouhodobé strategie a s realitou stárnutí se vyrovnat, případně ji zvrátit.

V oblasti zdravotnictví je aktuální prioritou kraje podle náměstka Gebauera zlepšení dostupnosti ambulantní péče ve všech oblastech. V minulém roce kraj vsadil na takzvanou telemedicínu a zřídil Telemedpointy v pěti obcích v odlehlejších částech kraje, kde je horší dostupnost ambulantní péče. „Tam mají občané možnost bezplatně monitorovat svůj zdravotní stav. V případě alarmujících či kritických hodnot jsou pacientovi doporučeny konkrétní kroky. Tento systém umožňuje zájemcům absolvovat vyšetření v blízkosti svého bydliště bez nutnosti dojíždět do vzdálenějších ordinací,“ říká Gebauer.

V sociální oblasti je dlouhodobou prioritou kraje podpora rozvoje služeb, které umožní co nejdelší setrvání lidí ve svém přirozeném prostředí. Jde o pečovatelské služby, osobní asistenci, odlehčovací služby, a také o podporu neformálních zdrojů pomoci, což jsou primárně pečující osoby.

„Terénní služby jsou nedílnou a velmi důležitou součástí systému péče o seniory a lidi se zdravotním postižením. Jejich dostupnost i náležitá kvalita je tedy klíčová,“ říká náměstek pro sociální oblast Stanislav Kopecký s tím, že od příštího roku kraj plánuje zahájit přípravu nového Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb na období 2027-2029, který bude reagovat na aktuální situaci v regionu a potřeby občanů.

Bruntál zase usiluje o zpomalení negativních trendů demografického vývoje a jeho stabilizaci, co se stárnutí týče. „Byli bychom rádi, kdybychom proces „stárnutí populace“ zpomalili, v ideálním případě zastavili. Aktuálně proto ve spolupráci se státem realizujeme největší investiční projekt v polistopadové historii Bruntálu – zástavbu lokality Za Mlékárnou rodinnými, řadovými a bytovými domy, kde najdou svůj nový domov stovky obyvatel všech věkových kategorií,“ říká mluvčí města Ondrášek, podle kterého jde o klíčový krok k omládnutí města.

Vznik textu podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky

Editoval Jakub Šídlo