Mladí lidé se vracejí do kraje. Je jich ale stále málo na to, aby zvrátili vylidňování

2040. Ostrava je sebevědomé evropské město nabité energií aktivních lidí a nabízí vysokou kvalitu života pro všechny generace. Třetí největší město Česka je čisté, zelené, moderní, bezpečné, kulturní, přátelské, adaptované na změnu klimatu a především se mu podařilo zastavit a zvrátit trend odcházení obyvatel. Tak nějak si odborníci představují krajské město za necelých dvacet let.

Teprve v roce 2022 to bylo poprvé za desítky let, co Ostravě přibyli obyvatelé. Podle statistik města se to povedlo hlavně díky cizincům. Loni bylo migrační saldo, tedy rozdíl mezi přistěhovalými a vystěhovalými, také pozitivní, tentokrát však díky lidem z jiných částí kraje či Česka. Mírný příbytek obyvatel v posledních letech však neznamená jistotu, že počet obyvatel Ostravy poroste i nadále.

Město, ale i celý region, se potýkají s odlivem obyvatel už mnoho let. Přetrvávající riziko odchodu dalších vzdělaných a kvalifikovaných lidí je jedním ze zásadních problémů, který se dotýká řady oblastí, jako je nedostatek některých profesionálů či stárnutí populace.

Sociální geograf Ondřej Slach z Ostravské univerzity upozorňuje, že za poslední dekádu klesl počet obyvatel kraje o více než 33 tisíc lidí. Nezvrátila to ani válka na Ukrajině, po jejímž začátku před dvěma lety přišlo do regionu něco přes jedenáct tisíc Ukrajinců. 

Přitom právě „investice do lidí“ je jednou z priorit vedení Ostravy, jak ukázal Strategický plán rozvoje, který si město letos nechalo vypracovat. „Aby město přitahovalo špičkové vědce a excelentní výzkum, musí vytvářet prostředí, které je přitažlivé pro intelektuální a vědeckou elitu. Investice do vzdělávacích, kulturních a výzkumných institucí, poskytování finančních a materiálních zdrojů pro inovativní projekty a podpora spolupráce mezi akademickou sférou a průmyslem, jsou klíčové pro dosažení tohoto cíle, stejně jako veřejný prostor a architektura,“ popisuje se v plánu, jak vylidňování krajského města zvrátit.

Odcházejí mladí do 40 let

Ze statistik vyplynulo, že kraj celkově opouštějí nejčastěji rodáci ve věku mezi 19 a 40 lety, kteří tvoří až polovinu všech vystěhovalých. Ve většině případů se přesouvají do větších měst, jako je Praha či Brno. 

„Rovněž v ostatních krajích tvoří největší část vystěhovalých lidé mezi 20 až 39 lety. Je to přirozený jev, neboť v tomto věku se lidé častěji stěhují za novou prací, studiem, vstupují do manželství a podobně. Problém však nastává, když vystěhovalé nenahradí přistěhovalí v podobném věku z ostatních krajů, či ze zahraničí, což je také případ Moravskoslezského kraje,“ vysvětluje Jan Dehner, vedoucí oddělení informačních služeb Krajské správy Českého statistického úřadu v Ostravě.

Kraji se negativní migrační saldo zatím stále nedaří zvrátit a mladí se do něj vrací jen pomalu. „Pozitivní migrační saldo má kraj pouze s Jesenickem,“ dodává Slach.

Když se ekonomicky aktivní mladí lidé rozhodnou do kraje vrátit, většinou hledají klidnější život s nižšími náklady na bydlení, jak ukazují příklady několika respondentů tohoto článku. Ti se v posledních letech přestěhovali z velkých českých měst zpět do svého rodiště, aby zde žili s dětmi. 

Přeskupené životní priority

Stejně to měla i Jana Bazalová. Ještě před 14 lety si nedokázala představit, že by se v blízké budoucnosti do rodného kraje vrátila. Dostala se tehdy na brněnskou univerzitu a těšila se, že Ostravu opustí. „V době, kdy jsem dospívala, mi přišlo, že v Ostravě nic moc není. A místní univerzity, až na Vysokou školu báňskou, neměly moc dobrou pověst,“ vysvětluje své důvody. 

Dnes 33letá Jana se v Ostravě narodila, vyrůstala však v Kyjovicích nedaleko Opavy. „V Brně se mi velmi líbilo, po studiích jsem v něm chtěla zůstat. Jenže můj přítel chtěl po škole zpátky do Ostravy, kde si už během studií práv našel práci,“ popisuje.

Názor na místo k dospělému životu sama změnila až po zahraničním studijním pobytu v Norsku, na přelomu let 2015 a 2016. „Přeskupily se mi životní priority. A když jsem si před státnicemi začala hledat práci v oboru psychologie, kterému jsem se chtěla věnovat, v Brně bylo pro absolventy velmi málo míst,“ ilustruje situaci před devíti lety. 

Po státnicích se vrátila do svého rodiště, kde si s přítelem koupili panelákový byt na Dubině o výměře 78 metrů čtverečních. Dali za něj méně než milion korun. Byt ve stejném obvodu dnes stojí až trojnásobek. Například v Brně ale vyjde na sedm až osm milionů korun a v Opavě na pět až šest milionů. 

Jana Bazalová si i přes nepříliš dobrou pověst Dubinu chválí a zdůrazňuje, že Ostrava už dávno není černá, špinavá a betonová. „Ano, smogová situace občas není dobrá, to je pravda, ale zásadně se zlepšila. A je tady spousta zeleně, je kam zajít do přírody,“ říká.

Vyzdvihuje také dobře fungující městskou hromadnou dopravu a pochvaluje si, že Ostrava pracuje se svou historií v pozitivním slova smyslu. „Poruba je plná sociálního realismu, ale přiznávají to jako kulturní dědictví, stejně jako doly a Dolní Vítkovice, což je moje srdcovka,“ dodává Jana. 

Nyní psychoterapeutka na volné noze měla před lety štěstí také na práci. Začínala jako školní psycholožka na střední škole a učilišti v Bohumíně, přitom plný úvazek na takovou pozici podle ní tehdy nebyl běžný. Poslední dva roky má svou vlastní praxi. Momentálně se však stará především o svého ročního syna a doplňuje si psychoterapeutický výcvik. 

Najít dobře placenou práci

Stejné štěstí jako Jana na práci v oboru, či dobré platové podmínky, však nemusí mít každý. Moravskoslezský kraj má dlouhá léta pověst kraje s vysokou nezaměstnaností. Její míra za posledních deset let však klesla. Nejvíce neobsazených volných pracovních míst je podle statistik Úřadu práce momentálně v oborech řemeslník a opravář, obsluha strojů a zařízení a chybí také pracovníci ve službách a prodeji. 

Bez práce jsou nejčastěji lidé starší 55 let. Problematický pro místní pracovní trh může být i nedávný krach huti Liberty, která v kraji zaměstnávala více než šest tisíc lidí. V srpnu byla nezaměstnanost v kraji na úrovni 5,4 procenta, což je celorepublikově druhé nejvyšší číslo.

V regionu jsou podle šéfa české pobočky poradenské společnosti Deloitte Miroslava Svobody potřeba atraktivní pracovní místa a možnosti studia. „Kvalitu života také ovlivňuje infrastruktura, životní prostředí a možnosti seberealizace. Dosažení všech těchto cílů je možné díky strategickým investicím státu, které by měly být dobře popsány a promyšleny v nové národní strategii. Ale jen sám stát to všechno nemůže utáhnout, proto je klíčové také vytvoření co nejlepších podmínek pro soukromé investory,“ domnívá se Svoboda.

Podle sociálního geografa Ondřeje Slacha v regionu stále vzniká málo pracovních míst v sektorech s přidanou hodnotou. Také investice do vzdělání na všech úrovních je podle něj zatím nedostatečná. 

Kraj potřebuje lékaře

Mezi klíčové profese, které v posledních letech v kraji chybí, patří podle Slacha učitelé a lékaři. „Dlouhodobý nesoulad mezi nabídkou a poptávkou panuje v segmentu znalostně náročných odvětví jaký je například IT sektor, hi-tech nebo kreativní odvětví. Tady region zaostává nejen za Prahou či Brnem, ale také za polskými Katovicemi,“ vysvětluje Slach. 

Doktorka Tereza Popková patří mezi ty, kteří se po studiích v jiném kraji vrátili. Rodačka z Vítkova vystudovala medicínu na Palackého univerzitě v Olomouci, kde chtěla také zůstat. Nakonec se však rozhodla vrátit kvůli svému manželovi a jeho rodině, která žije v Mokrých Lazcích. Před sedmi lety nastoupila na prestižní Hematoonkologické oddělení Fakultní nemocnice Ostrava, kde léčí onemocnění krve. Zároveň studuje doktorát na olomoucké univerzitě.

„Rozhodli jsme se pro bydlení v domě manželových rodičů a já požádala o práci na klinice profesora Hájka v Ostravě, kde jsem velmi spokojená. Dodnes jsem osudu vděčná, že mi tuto příležitost nabídl,“ říká 33letá Tereza.

Přestože také několik jejich známých vystudovaných lékařů a lékařek v kraji zůstalo, region se momentálně potýká s jejich nedostatkem, stejně jako další oblasti v Česku. Vzhledem k vyhlídkám vývoje stárnutí obyvatel bude tento problém v kraji v budoucnu ještě palčivější. Průměrný věk obyvatel Moravskoslezského kraje je nyní 43,5 roku.

„V Moravskoslezském kraji populace stárne pozvolna, trend stárnutí je však rychlejší. Za posledních dvacet let se zvýšil o 4,5 roku,“ říká Jan Dehner z Krajské správy Českého statistického úřadu v Ostravě.

Sociální geograf Slach se domnívá, že pokud bude trend stárnutí takto dál pokračovat, bude například do konce dekády nutné zvýšit výdaje na zdravotní a sociální služby v kraji o více než jedenáct procent. „Na druhou stranu, pozitivní skutečností je, že posilují aktivity v oblasti výzkumu a vývoje ve zdravotnictví, o čemž svědčí například multioborový a meziuniverzitní projekt LERCO,“ dodává. 

LERCO (zkratka pro Life & Environment Research Center Ostrava) je vědecko-výzkumný projekt Ostravské univerzity, jehož stavba začala v lednu letošního roku. V budoucnu by se zde měli potkávat zástupci Ostravské univerzity, Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, Fakultní nemocnice Ostrava a zahraniční vědci. 

Podle vedení kraje by tento projekt mohl pomoci i s vylidňováním. „Vybudované špičkové centrum pro vědu a výzkum pomůže zvýšit prestiž a atraktivitu celého regionu. Dlouhá léta se potýkáme s takzvaným odlivem mozků. Projekty jako je LERCO mají za cíl je přilákat zpět a taky získat odborníky ze zahraničí,“ uvedl v lednu tehdejší hejtman kraje Jan Krkoška (tehdy ANO).

Také obor Terezy Popkové - hematoonkologie, je jedním z příkladů postupující modernizace zdravotnictví v kraji. Její manžel Ondřej se v kraji narodil, vyrostl a vystudoval Ekonomickou fakultu na Vysoké škole báňské. Před devíti lety začal pracovat pro britskou společnost, která se věnuje výstavbě obchodních center v rámci Evropské unie. Jeho práce obnáší pravidelné cesty do zahraničí.

Během pandemie koronaviru se svým kamarádem, pediatrem, a několikačlenným IT týmem, navíc dali dohromady internetovou lékařskou asistenci Doktoronline.cz. 

„Snažíme se přinést modernizaci a digitalizaci do českého zdravotnického systému. Pomocí moderních technologií, telemedicínou, přispíváme k lepší dostupnosti péče v pediatrii,“ popisuje. Kromě toho se po návratu do Mokrých Lazců také zapojil do místní politiky a v posledních komunálních volbách se dostal do zastupitelstva obce jako nezávislý za Rodáky. 

Manželé Popkovi jsou s volbou svého místa k životu nadmíru spokojení. „Během studijních let jsem dost cestovala, byla jsem i na ročním pobytu na střední škole v USA, zkušenosti při studiu medicíny jsem čerpala i na Tchaj-wanu nebo v Portugalsku. Všechny moje zkušenosti, zážitky a především vztah k manželovi a rodině však vyústily v to, že jsem se přestěhovala za rodinou manžela,“ říká.

„Člověk má v každém životním období jiné životní nároky. Před deseti lety jsem měla jiné požadavky než teď,“ přiznává Tereza s tím, že jsou s manželem zvyklí dojíždět autem kamkoliv za kulturou nebo gastronomií. 

Připouští také, že jejich život se ještě změní, když přijde na svět jejich první dítě. „Opavsko považuji za dobré místo k životu jak v mládí, tak v rodinném životě. Nejsem úplně patriot, ale podmínky k životu v tomto kraji jsou více než příznivé,“ říká 33letý Ondřej. Pochvaluje si dopravní infrastrukturu, rozvoj turistického ruchu, zlepšení gastronomické scény a řadu volnočasových aktivit, které lze v kraji provozovat. 

Postarat se o rodiče

Na tom se všichni oslovení respondenti shodují. Úroveň služeb, množství volnočasových aktivit i dobrá dopravní dostupnost v kraji, s napojením na Polsko, patří podle nich mezi největší výhody regionu.

„Bylo období, kdy jsem chtěl hodně pracovat, bylo důležité večer nesedět doma, chtěl jsem se bavit a cestovat. Teď jsem úplně v jiné fázi života. A benefity velkého města jako je Praha, by byly spíš na obtíž,“ říká 33letý Zdeněk Kunčar. Společně se svou ženou Kristýnou a dvouletým synem se před několika měsíci přestěhovali ze středních Čech do rodinného bytu v Opavě, odkud pochází. Ve slezské metropoli přišla na svět jejich dcera. 

Kristýna je také krajskou rodačkou, dospívání a ranou dospělost trávila v Hlučíně a v Ostravě. Oba se poznali během studií v Brně a ani jeden z nich neplánoval, že se někdy na vrátí. Obrat přišel až s narozením syna před dvěma lety.

„Uvědomila jsem si, že nechci být tři roky doma s dítětem, ale chci pracovat na nějaký malý úvazek, takže jsme věděli, že budeme potřebovat pomoc. Platili jsme si chůvu, ale to není stejné, jako když máte kolem sebe někoho blízkého. Zároveň jsme si uvědomili, že naši rodiče nás na stáří budou potřebovat a chtěli jsme jim být nablízku,“ dodává 33letá Kristýna, která vystudovala na Masarykově univerzitě v Brně Evropská studia.

Před zakotvením v Praze si prošla zahraniční stáží v Bruselu a po dvouleté zkušenosti ve státní správě se od roku 2018 věnovala digitálnímu marketingu, ve kterém pracovala jako manažerka až do odchod na mateřskou.

Zdeněk si dříve plánoval, že bude žít v zahraničí. Jeho preference se však v průběhu let změnily. „Z Opavy jsem rád odešel, neplánoval jsem se do ní vracet. Chtěl jsem jít za lepším,“ přiznává.

Po skončení bakalářského studia na VUT v Brně se přihlásil na dvouletý obor do dánského Aalborgu a následovaly stáže na různých místech světa. „Ve 25 letech jsem si myslel, že budu žít v nějaké světové metropoli. Začal jsem hledat práci v Londýně, v Amsterdamu a podobně. Ale jako první mi odepisovaly firmy z Prahy, takže jsem si nakonec našel práci tam,“ vypráví. 

Z Prahy se manželé přestěhovali nejprve v roce 2020 do Mělníka, protože během pandemie koronaviru neshledali žádné výhody v tom žít ve velkém městě. S narozením syna pak došli k tomu, že chtějí být své rodině blíže než dosud. A přiznávají, že je také lákala vidina pohodlnějšího a levnějšího života v malém městě. 

„Ten životní komfort v Opavě je nesrovnatelný. V Praze je složitější, když pracuješ někde, školku máš úplně jinde a musíš se neustále přesouvat. Na malém městě je to velmi jednoduché. To, že se můžu ráno projít do kanceláře nebo dojet tam na kole, vnímám jako obrovský benefit,“ zmiňuje Zdeněk. 

Více migrantů z ciziny

Podle Ondřeje Slacha je bydlení pouze jeden z faktorů při výběru místa k životu. „V potaz musíme brát také nabídku práce a sociální a kulturní zázemí. Kolik obcí a měst v kraji nabízí skutečně kvalitní a dostupné bydlení v atraktivních lokalitách, které preferují lidé kolem třiceti let? Pokud jsou, tak ceny bytů se až tak zásadně neliší od jiných měst v Česku. Pokud by se dařilo kraji rozvíjet nabídku práce či sociální služby, a bylo by k dispozici skutečně dostupné kvalitní bydlení, může to mít pozitivní vliv na návrat rodáků zpět do kraje,“ míní. 

Příběhů, jako jsou ty oslovených třicátníků-navrátilců, je stále málo. I když mnoho z nich připouští, že také jejich přátelé, rodáci z kraje, se vracejí nebo nad návratem uvažují, jejich počet je nízký. 

Podle Slacha by se kraj nyní měl zaměřit na to, aby stávající obyvatelé neměli důvod odcházet. „Pokud se podíváme na podobné regiony, kde opět začal růst počet obyvatel, bylo to především díky zahraniční migraci. To platí i pro tento kraj, protože v kontextu Česka prostě není kde brát. Když to vztáhnu na naši Ostravskou univerzitu, tak 78 procent absolventů zůstává v regionu, přičemž okolo třetiny studujících má trvalé bydliště mimo region. Univerzita tak funguje jako kotva a současně jako magnet pro mladé lidi. Další z cest je poskytnout kvalitu života dle požadavků 21. století,“ vypočítává. 

Občas mě někdo lituje

Ačkoliv si všichni respondenti život v severovýchodní části Česka pochvalují, na místní poměry se nedívají nekriticky. Upozorňují například na výši platového ohodnocení, které je pod republikovým průměrem. Průměrná hrubá měsíční mzda v Moravskoslezském kraji je 38 908 korun, zatímco například v Královéhradeckém kraji je o necelé dvě tisícovky větší. Na vyšší mzdu dosáhnou i obyvatelé Plzeňského či Ústeckého kraje.

Také Ondřej Slach zmiňuje, že v rámci snah o zlepšení situace v kraji a zastavení odlivu obyvatel, je potřeba nejen udržet a nalákat střední třídu, ale „neopomíjet ani sociálně zranitelné skupiny, kterých je v kraji nadprůměrný podíl“. 

Podle Slacha se v regionu za poslední roky řada věcí pozitivně změnila - zlepšilo se životní prostředí, řeší se brownfieldy, snížila se nezaměstnanost, došlo k rozvoji vysokých škol a vědy a výzkumu. Respondenti také zmiňují růst kvality služeb.  

„Dřív jsem ráda přiznávala, že jsem z Ostravy, ale cítila jsem, že je to chudá příbuzná Brna nebo Prahy. Teď už je to jiné. Ale je pravda, že někdy když řeknu, že žiju v Ostravě a pracovala jsem v Bohumíně, najde se pořád někdo, kdo mě lituje,“ směje se Jana Bazalová.

Text editovala Simona Janíková.