Polštář splasknul. Jak z Liberty zmizela energie i osm vydělaných miliard

Ještě nedávno se ostravské hutě pravidelně chlubily bezvadnými kvartály s rekordními tržbami a zisky. Peníze však z podnikových účtů rychle zmizely a všichni pociťujeme, jak má globální krize ocelářství na Liberty a celý region devastující dopad. A přestože stát podniku velmi výrazně pomohl, politici ještě donedávna tvrdili, že do byznysu továrníka Sandžíva Gupty nemají co mluvit. Proč se Ostrava nechala obrat a z hutí je dnes jen vystydlý skanzen bez vize?

Jestli je někde vidět razantní změna, kterou Ostravsko prochází od loňského podzimu, pak je to „slavný“ přestupní terminál na Hranečníku. V tomto nekomfortním hubu městské hromadné dopravy vybudovaném v roce 2016, jenž podle mnohých ještě víc zkomplikoval dostupnost ostravského centra hromadnou dopravou, se téměř každých osm hodin střídaly turnusy pracovníků mířících na směnu do Nové huti nebo naopak z práce domů. V posledních dnech a týdnech jsou ale zastávky i přijíždějící tramvaje po druhé hodině odpolední, kdy končí ranní směna, prázdné.

A podobné je to i přímo v Kunčicích před ředitelstvím Liberty Ostrava. „Už mi to tu vůbec nedělá radost,“ říká muž vycházející z vrátnice, který prý v hutích pracuje jedenadvacet let a představuje se jako Vašek. Zavřený je i tradiční hutní market pár stovek metrů od hlavní brány. „Expedice objednaného materiálu z hutní prodejny bude podle posledních zpráv z vedení Liberty Ostrava možná od 13. 02. 2024. Oznamujeme našim kolegům i klientům, že na hutní prodejně došlo k dočasnému přerušení provozu pevných telefonních linek,“ svítil druhý únorový víkend nápis na specializovaném hutním eshopu. Dlužno dodat, že termín údajné expedice se průběžně posouvá.

Tak to vypadá v okolí hutě, jejíž vedení nechalo poslední vysokou pec vyhasnout loni 20. října. Od té doby se tady pracovalo jen s dříve vyrobenou ocelí, většina zaměstnanců před odchodem na „uhelné prázdniny“, které trvají od 22. prosince, pak jen uklízela nebo natírala tyče a zábradlí. Na začátku podzimu ještě ředitelství mluvilo o zhasnutí pece jako o dočasném řešení. Z původně odhadovaných 14 dnů už jsou ale čtyři měsíce, do huti dochází zhruba jen tisícovka zaměstnanců denně, a opětovné zažehnutí je stále v nedohlednu. Kde hledat příčiny problémů jednoho z hlavních zaměstnavatelů v regionu?

Odtok peněz z Ostravy? Na to jsme byli zvyklí

Není to tak dávno, co se tiskové oddělení Liberty Ostrava hlasitě a často chlubilo dosaženými výsledky. V období od 1. ledna do 31. března 2021 dodala huť více než 550 tisíc tun ocelových výrobků a dosáhla hrubého provozního zisku ve výši 1,6 miliardy korun. Dobré zprávy se opakovaly i v dalším kvartále, jak připomíná tehdejší tisková zpráva podniku: „Ve 2. čtvrtletí Liberty Ostrava ještě zlepšila rekordní výsledky z 1. čtvrtletí letošního roku. V období od 1. dubna do 30. června 2021 zvýšila hrubý provozní zisk z 1. čtvrtletí o 35 procent na 2,6 miliardy korun. Jedná se o nejlepší čtvrtletní výsledek od roku 2011. Příznivý vývoj huť očekává i v druhém pololetí a předpokládá zvýšení roční výroby na 2,5 milionu tun.“ Čistý zisk mezi březnem 2021 a březnem 2022 pak dosáhl 6,1 miliardy korun.

Z těchto peněz se dal vytvořit velmi slušný polštář, díky kterému mohla ostravská huť projít současnou krizí v dobré kondici. Myslí si to alespoň Roman Bečica, předseda odborové organizace ocelárny Liberty Ostrava. „Kdyby to vedli s péčí řádného hospodáře, kdyby jen polovina z toho zůstala v Ostravě - jen si vezměte, kolik při prodeji hutí musela skupina ArcelorMittal nechat v Ostravě emisních povolenek -, tak by to stačilo na celé překlenovací období, výstavbu nové ocelárny a rekonstrukci válcovacích tratí. A dnes by určitě mohla fungovat vysoká pec. Celé je to totiž jen problém kapitálu,“ vypočítává Bečica a dodává, že současný majitel hutí Sandžív Gupta podle něj neměl vyvádět peníze z Ostravy.

Šachy, kdy majitel točí peníze mezi svými podniky, můžou fungovat jen v takové konstelaci, kdy alespoň část firem vydělává a likvidita se průběžně přelévá. Když se ale krize rozprostře nad celou skupinou, sebelíp rozehraná partie končí. V této situaci je teď celé Guptovo impérium Liberty Steel Group.

Jedním z těch, kdo z pozice členů dozorčí rady vidí do hospodaření podniku detailněji než běžní zaměstnanci, je Petr Slanina, který zároveň působí i jako šéf odborové organizace OS KOVO v celé huti. Ten vysvětluje, že přesuny peněz vydělaných ostravskými provozy nebyly ničím novým, s čím by do Slezska přišel Gupta. „My jsme na to byli zvyklí, úplně stejným způsobem to dělal předchozí majitel Mittal. Stejně se to dělá ve všech korporátních společnostech, to je prostě korporátní systém.“

Jak připomíná Bečica, v prvních měsících poté, co Gupta v červenci 2019 hutě oficiálně převzal, odboráři ještě měli informace o finančních tocích a kondici firmy. Dostali totiž přehled o tom, kolik peněz a emisních povolenek v huti v té chvíli zůstává. Pak se prý ale situace velmi rychle změnila. „Už nám bylo jen říkáno, že jde o důvěrné věci spadající do kompetence představenstva,“ říká Bečica. Odbory se podle něj přesto dál snažily informace o finanční situaci podniku získat. „Ze strany vedení na to nebyla odpověď. Spíš ty kontrolní orgány by měly vědět. Na odborových schůzkách jsem se ptal, ale nikdy jsme se nic nedozvěděli. Tvrdili nám, že je to důvěrné a tajné.“

Slanina odmítá, že by jako člen kontrolního orgánu něco podcenil a nevěnoval pozornost vysychajícím účtům. „Na dozorčí radě jsem to řešil, několikrát jsem na to upozornil,“ tvrdí a dodává, že dnes už zůstal v dozorčí radě jediným Čechem a Liberty Steel Group si celou skupinu firem řeší jako celek. Trable jednoho podniku tak prý z pohledu vedení koncernu nemají takovou váhu jako celkový kritický stav globální rodiny Guptových oceláren.

Z původně pětičlenné dozorčí rady je dnes v Liberty Ostrava pouze tříčlenný orgán. Kromě Slaniny v něm sedí Roland Junck, jinak také prezident Liberty pro Evropu a Velkou Británii, a Ashok Patil. Ten v huti působil i za minulých vlastníků z dynastie Mittalů. Až do konce roku 2022 v dozorčí radě úřadoval i Eduard Muřický, který dlouhodobě působí ve vedení ministerstva průmyslu a obchodu. Ani jeho tříletá éra v dozorčí radě však nevedla k tomu, že by si stát pohlídal to, jak bude huť zaměstnávající šest tisíc lidí připravena na krizové období. 

Proč nejednal kraj? Nemá prý kompetenci

„Členství v dozorčí radě mi skončilo v prosinci 2022, a to po uplynutí tříletého funkčního období,“ objasňuje Muřický, jakým způsobem se s ostravskými hutěmi rozloučil. Působil tam na základě memoranda mezi ministerstvem průmyslu a vlastníkem hutí. To se zrodilo krátce poté, co se huť v roce 2019 stala součástí skupiny Sandžíva Gupty. „Působení v dozorčí radě podléhalo oprávněním a povinnostem, které jí do působnosti svěřuje zákon, zejména zákon o obchodních korporacích a stanovy akciové společnosti Liberty Ostrava,” odpovídá Muřický značně vyhýbavě na dotaz, zda v době svého působení v dozorčí radě vnímal problém s vyváděním peněz z hutě do zahraničí.

A podobně mluví i regionální politici. Také oni popisují, že tok peněz v rámci Guptova impéria nijak ovlivnit nemohli. A vlastně jej ani nesledovali „Jedná se o soukromou společnost. Kraj proto nemá žádnou kompetenci k tomu, aby byl informován o ekonomické situaci podniku, ani aby vstupoval do jeho obchodních vztahů a mohl ovlivnit tok jeho peněz,“ říká za moravskoslezské hejtmanství mluvčí Miroslava Chlebounová.

Vedení huti Liberty dnes tvrdí, že zisky z rekordních kvartálů nebyly samospásné. A že prý byly využity na zaplacení ztrát z dřívější doby. „Takže skupina musela podniku poskytnout významnou finanční podporu, aby udržela jeho výrobní kapacity při životě a zachovala pracovní místa. Od té doby podnik spolu s mnoha dalšími energeticky náročnými podniky v Česku a ocelářskými společnostmi v celé Evropě trpí stále horšími podmínkami na trhu,“ brání korporaci Kateřina Zajíčková, mluvčí ostravských hutí.

Ani onen několikamiliardový polštář by prý pro Liberty neznamenal snadnější překonání ocelářské krize. Zajíčková, která tak tlumočí názory managementu, naopak říká, že to český stát se málo staral ve srovnání s okolními zeměmi o blahobyt soukromého průmyslu. „Špatná situace na trhu v posledních několika letech znamenala, že mnoho ocelářských společností v celé Evropě potřebovalo významnou vládní pomoc v oblasti provozního kapitálu. I když vláda České republiky poskytla určitou podporu, tak vysoké úrovně jako v Německu, Francii a dalších zemí zde ve střední a východní Evropě ale nedosáhla.“  

Stát ale pomohl. A pak zapomněl

Pokud dnes většina zasvěcených tvrdí, že do soukromého byznysu Sandžíva Gupty neviděla, netušila, co se v něm děje, a nemohla zasahovat do toků peněz uvnitř skupiny, připomeňme jeden okamžik. To začala být úloha českého státu ve fungování ostravských hutí zásadní a právě tehdy se mohly nastartovat kontrolní mechanismy. Žel, nenastartovaly. V roce 2020 během vládní covidové pomoci poskytla státní Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP garance v hodnotě dvou miliard korun za půjčku, kterou si Liberty vzala u německé Greensill Bank. To byl finanční ústav který předtím, než v roce 2021 zkrachoval, dlouhodobě pomáhal s financováním aktivit Sandžíva Gupty.

Když se tak loni insolvenční správce Greensillu obrátil na EGAP, ten musel záruky ve výši 60,8 milionu euro (1,5 miliardy korun) věřitelům zkrachovalé banky vyplatit. V současnosti prý Liberty Ostrava postupně vrací EGAP sumu po částech podle splátkového kalendáře. Otázkou ale opět zůstává, jestli peníze z úvěru garantovaného českým státem skutečně pomohly ostravskému provozu, nebo je majitelé hutního provozu využili jinak a jinde.

„Když jsme se pídili po tom, kde jsou ty peníze, nikdy nám nebylo odpovězeno. Ty peníze pravděpodobně přišly a pak hned odešly. Kdyby v Ostravě zůstaly, daleko líp by se té firmě dneska dýchalo,“ uvažuje Bečica. Slanina k tomu doplňuje, že věc na dozorčí radě, kde tehdy seděl ještě i Muřický, „řešili celou dobu, kdy začaly problémy s bankou Greensill.“

Sama státní pojišťovna EGAP ke své roli v případu Liberty Ostrava dlouhodobě odmítá podat jakékoliv vysvětlení a mlčí. Spokojila se pouze se stručným tiskovým prohlášením vydaným loni v září. V něm pojišťovna - mimochodem vedená ostravským rodákem Davidem Havlíčkem - ujišťuje, že jde o kvalitně zajištěnou pohledávku.

Faktem nicméně zůstává, že kvůli loňskému vyplacení této záruky se nyní EGAP, respektive český stát, stal druhým největším věřitelem Liberty Ostrava. Tím největším s pohledávkou přesahující dvě miliardy korun je elektrárna Tameh Czech stojící v areálu hutí. Právě ona byla hlavním zdrojem energie pro chod celého hutního provozu. Guptova firma ale za dodávky neplatila. A tak poté, co Tameh loni před Vánoci spálil poslední skládku uhlí z OKD, odstavil své provozy. A v ten moment se na suchu ocitla i sama huť. 

Stát se najednou probral. Žádá vrátit 8,3 miliardy

V té souvislosti působí minimálně zvláštně, že ministerstvo průmyslu po roce 2022 neusilovalo o to, aby v dozorčí radě zůstal jeho zástupce. Způsobil to prý tehdejší konec memoranda mezi resortem a hutěmi. Stát si tak zavřel poslední okno, kudy mohl do nitra Guptova byznysu nahlížet. „Ze strany vedení Liberty Ostrava pak bylo po skončení funkčního období konstatováno, že cíle memoranda byly naplněny,“ říká Marek Vošahlík, mluvčí ministerstva. Proč se resort spokojil s takovým konstatováním a neinicioval další prodloužení memoranda, když už se globální ocelářství prolamovalo do cyklické krize, Vošahlík neodpověděl. 

Právě on poslal velmi obecné vyjádření místo odpovědí ministra Josefa Síkely /STAN/, jehož se Okraj.cz chtěl zeptat na několik věcí. Síkela totiž stojí za dopisem, o němž česká média a agentury informovaly letos 26. ledna. Ministr v něm zatlačil na Sandžíva Guptu, aby rychle vrátil na účty Liberty Ostrava vyvedené peníze. Podle webu Seznam Zprávy dnes pohledávky ostravského provozu vůči sesterským podnikům činí 8,3 miliardy korun.

Vošahlík nechal bez konkrétní odpovědi i dotaz na to, proč ministerstvo průmyslu nebylo ve věci aktivnější daleko dřív než až na konci letošního ledna, kdy poslalo Guptovi onen dopis. 

Nekomunikace státu a vyhýbání se jasným odpovědím zaráží o to víc, jaké otřesy v Moravskoslezském kraji nyní Liberty Ostrava způsobuje. Zdaleka nejde jen o jejích šest tisíc zaměstnanců, další tisícovky v navázaných firmách a různé firmy, pro něž je huť jediným nebo zásadním byznysovým partnerem. I kvůli pomalé transformaci kraje je provoz Liberty Ostrava stále jedním ze základních kamenů celého regionálního hospodářství. Což je hlavním důvodem, proč jsou současné dny pro východ Moravy a Slezsko tak bolestivé. 

Autor je pracovníkem České televize.
Text editoval Jakub Šídlo.

Prompt použitý v úvodní ilustraci: illustration of a fictional factory inspired by the style and characteristics of the Liberty factory, The staff is standing outside the gate.