Krakov chce dýchat a v posledních letech se mu to daří. Najde Ostrava inspiraci v Polsku?

„Běžně jsem kašlala a svědily mě oči. Stejně jako mnoho dalších lidí, kteří celý život žijí v zemi s tak znečištěným ovzduším, jsem si myslela, že to je normální,“ říká ekologická aktivistka Magdalena Kozlowská.

Setkáváme se v kanceláři environmentální organizace Krakovský smogový alarm. Na stěnách visí obrázky znečištěných plic a v chodbě jsou položené transparenty s jednoduchým sdělením: „Krakov chce dýchat!“

Kozlowská si pamatuje moment, kdy přišla domů a uvědomila si, že pach z jejího oblečení není jen nějaký zimní zápach, jak si dříve myslela, ale smog. Poté, co přišla na první schůzku Krakovského smogového alarmu, stala se z běžné občanky aktivistka za čisté ovzduší.

Kozlowská je součástí organizace od jejího počátku v roce 2012. Tehdy šlo o formující se občanské hnutí za čistý vzduch, jehož cílem bylo vymyslet, jak upozornit místní obyvatele na špatný stav ovzduší a přinutit politiky, aby přijali efektivní opatření.

To bylo v době, kdy Krakov dominoval evropskému žebříčku nejznečištěnějších měst podle výzkumu Evropské agentury pro životní prostředí. Sto padesát dní v roce a někdy až osmkrát více než jsou povolené limity, tak Krakov překračoval evropské limity pro znečištěné ovzduší. 

Začalo to na Facebooku

Ve městě bylo často doslova nedýchatelno. Většina nebezpečných látek, jako benzo(a)pyren, pocházela ze spalování levného nekvalitního uhlí, dřeva a těžkých topných olejů ve starých a neúčinných kamnech, kotelnách a krbech v domácnostech. Tyto zdroje měly největší podíl na koncentracích polétavého prachu v ovzduší.

Klíčem ke změně tedy bylo drastické snížení emisí škodlivin z komunálního a bytového sektoru. „Příčina byla jasná a existovaly expertízy, co se s tím dá dělat. Jako nejlepší řešení vycházel úplný zákaz pevných paliv. Odborníci ale varovali, že to není možné zavést kvůli nedostatku podpory veřejnosti,“ vzpomíná Kozlowská. 

Krakovský smogový alarm se to ale rozhodl změnit. „Snahy města o eliminaci emisí se nám zdály nedostatečné a prostředky vyčleněné na tento boj neadekvátní rozsahu problému,“ píše se na stránkách organizace. „Rozhodli jsme se proto vzít věci do vlastních rukou a zahájit osvětovou kampaň mezi občany. Uvědomili jsme si, že pouze jejich tlak donutí obecní a vojvodské úřady k zavedení účinných opatření,“ pokračuje text.

Než se z Krakovského smogového alarmu stala organizace, šlo o skupinu přátel, kteří se bavili o znečištění ovzduší, mluvili o jeho negativním vlivu na jejich životy a měli obavy o životy svých dětí. Postupně se k jejich aktivitám a požadavkům přidávali další občané Krakova a začalo se rodit místní hnutí za čistý vzduch. 

„Vytvořili jsme stránku na Facebooku. Velmi rychle se k nám začali přidávat lidé, nabízeli pomoc a podporu. Organizovali jsme pochody a demonstrace, sbírali podpisy pod petice a měli jsme významnou podporu veřejnosti. Lidé s námi demonstrovali, stovky Krakovanů se k nám přidávaly v ulicích a začaly požadovat změny,“ popisuje aktivistka Ewa Lutomská, nyní projektová manažerka organizace.

Hnutí začalo upozorňovat krakovskou veřejnost na kritický stav ovzduší ve městě veřejnými akcemi. Například v roce 2013 tisíce Krakovanů ve smutečním davu nesly rakev s nápisem “ovzduší” bývalému náměstkovi hejtmana Malopolského vojvodství Wojciechu Kozakovi. Symbolický pohřeb byl jednou z událostí, které měly přimět místní politiky tristní situaci řešit.

Hnutí podporovali lékaři, vědci i novináři. „Učili jsme novináře, jak psát o ovzduší, protože to pro ně bylo tehdy bylo nové. Marketingoví poradci zase naopak nám radili s kampaněmi, aby byly co nejpoutavější a dostatečně vizuální, aby si lidé uvědomili skutečné důsledky smogu,“ vysvětluje Kozlowská. 

Skupina aktivistů nakonec na svou stranu dostala jak veřejnost, tak politiky. „Byl to hlavně společenský tlak a vědecké výzkumy, které ukázaly, že každý rok předčasně umírají místní a jsou jim diagnostikovány plicní choroby kvůli znečištěnému ovzduší,“ dodává krakovská reportérka Katarzyna Kojzar z investigativní redakce OKO.press, která se specializuje na ochranu životního prostředí.

Úspěch iniciativy za čisté ovzduší naznačila v říjnu 2013 veřejná konzultace zákazu pevných paliv na úrovni vojvodství, v jehož gesci je zavedení podobných vyhlášek. Občané dostali příležitost připomínkovat vznikající strategii regionu pro lepší ovzduší. Tehdy lidé podali rekordních 2 500 připomínek, z čehož 90 procent se vyslovilo za úplný zákaz pevných paliv.

„Žádná dosavadní konzultace, dokonce ani strategie rozvoje Malopolska, nezískala tolik připomínek a názorů. Vaše hlasy nemůžeme ignorovat. Proto předložíme usnesení, které bude v souladu s očekáváním veřejnosti,“ řekl tehdy malopolský hejtman Marek Sowa. 

Zákaz používání pevných paliv v Krakově byl schválen hned v listopadu 2013 malopolským zastupitelstvem: dvaadvacet zastupitelů bylo pro, jedenáct proti a pět se zdrželo. 

„Stalo se tak po roce intenzivních informačních kampaní. K tomu by nedošlo, kdyby odhodlaní lidé, zapojení do tohoto boje, nevyšli do ulic,“ hodnotí prosazení změny s odstupem času aktivistka Ewa Lutomská.

To byl i moment, kdy se z neformální skupiny stala organizace. „Tehdy jsme se rozhodli založit sdružení, abychom mohli monitorovat kroky úřadů, ale také abychom šli dál za hranice Krakova a začali bojovat za čistý vzduch v celém Malopolsku,“ říká. 

Dnes v Polsku funguje síť podobných iniciativ, které sdružuje organizace Polský smogový alarm. Takzvané smogové alarmy jsou téměř v každém větším i menším městě. 

Komplikace na cestě ke zlepšení

Schválený zákaz měl vejít v účinnost v roce 2018. Nejvyšší správní soud ho však v roce 2015 zrušil s odůvodněním, že vojvodství jeho zavedením překročilo své pravomoci. 

Necelý měsíc po rozhodnutí soudu se ale pravomoci samospráv změnily. Prezident Andrzej Duda podepsal novelu zákona o ochraně životního prostředí, která radnicím dává možnost zakázat na území města kotle na uhlí a některá další paliva. 

Na začátku roku 2016 proto zastupitelé Malopolska opět přijali usnesení proti smogu: devatenáct jich bylo pro, patnáct se zdrželo. Ani napodruhé ale zákaz neprošel hladce.

Zemský správní soud obdržel čtyři stížnosti proti nové právní úpravě od občanů i zástupců kotlářského průmyslu, všechny však odmítl. 

Zákaz tak platí od září 2019 a lidé od té doby nesmí své domácnosti vytápět pevnými palivy. Jde o výsledek spolupráce aktivistů, města a vojvodství. Město kromě prostého zavedení zákazu spustilo také potřebné sociální programy a zřídili informační centra, aby občané věděli, jak vytápět své domovy jiným způsobem. 

Od té doby z města podle novinářky Katarzyny Kojzar v podstatě vymizela opozice vůči zákazu. „Úplný zákaz existuje od roku 2019, takže už nemáme žádné topné systémy závislé na pevných palivech,“ říká s tím, že už není důvod si stěžovat.

„Kritické hlasy se objevují vždy, ale obyvatelé Krakova většinou pochopili, v čem spočívá problém znečištěného ovzduší a neustálého vystavení se vysokým koncentracím nebezpečných látek, zejména v zimním období, takže zavedené změny přijali,“ doplňuje mluvčí města Katarzyna Misiewicz.

Pár měsíců před začátkem účinnosti zákazu si město nechalo provést mezi obyvateli průzkum. Přes 80 procent respondentů zhodnotilo jeho zavedení pozitivně. Podle Kojzar je teď proto problém spíše skutečnost, že zákaz nebyl tehdy zaveden v celém regionu a ve zbytku vojvodství proto stále vzbuzuje kontroverze. 

Město, kde se dá opět dýchat

Od zavedení zákazu v Krakově uběhly více než čtyři roky a výsledky jsou doslova cítit. Počet smogových dnů klesl ze 116 v roce 2012 na 16 v roce 2023 (data z monitorovací stanice na ulici Bujaka). Průměrné roční koncentrace hrubých prachových částic PM10 v důsledku přijatých opatření klesly v roce 2020 o 50 procent. Výrazný pokles byl zaznamenán i u jemných částic PM2,5.

Účinnost omezení pevných paliv ukázala také analýza, kterou si nechal zpracovat Krakovský smogový alarm mezi lety 2012 až 2020 u expertů z univerzity AGH Krakov. Následující tabulka ukazuje výrazně rychlejší zlepšení kvality krakovského vzduchu v porovnání s celým vojvodstvím, kde zákaz zavedený není:

Výzkum Ewy Czarnobilské, vedoucí Centra klinické a environmentální alergologie ve Fakultní nemocnici v Krakově, také ukázal, že se změny v ovzduší pozitivně projevují na zdraví krakovských dětí a mladistvých. Od doby, co došlo k výměně tisíců lokálních topenišť, mezi nimi klesá výskyt astmatu a alergické rýmy. 

Změna legislativy ale podle ní není jediný důvod. „Je nám jasné, že ke zlepšení přispěla i informovanost obyvatel Krakova. Díky aktivitám nevládních organizací a místní samosprávy za čisté ovzduší se zvyšuje povědomí o dopadech smogu a máme aplikace, které nám hlásí, jaká je koncentrace pevných částic ve vzduchu, takže lidé nechodí s dětmi na procházky, když jsou normy překročeny,“ vysvětluje Czarnobilská.

Základem je spolupráce

Zásadní roli v přesvědčování obyvatelstva hráli aktivisté a jejich kampaně „Krakov bez smogu“ nebo „Chceme dýchat“. Podle Kozlowské se ale Krakovský smogový alarm na začátku svého snažení setkával i s odporem, a to zejména ze strany místních politiků. 

Někteří prý podezřívali členy hnutí, že vedou politickou kampaň a ohrožují jejich politické zájmy. Zároveň se podle ní objevily pokusy potlačit kampaň za čistší ovzduší z důvodu, že by to mohlo ohrozit městský turismus. 

„Město paradoxně lákalo turisty, ať přijedou, ale už se nezajímalo o zdraví místních. Politici si nechtěli nechat zkazit pozitivní obraz města, ale postupně pochopili, že je lepší problémům čelit, zavést tvrdá opatření a prezentovat situaci jako úspěch a inspiraci pro ostatní,“ myslí si Kozlowská. 

Podle Lutomské kritika Krakovského smogového alarmu a obavy z jeho možné politické síly probíhaly hlavně v soukromých rozhovorech a byly postaveny na drbech. „Faktem ale je, že jsme dostávali návrhy od politických stran, abychom se zapojili do komunálních voleb. Samozřejmě jsme to odmítli, protože naše motivace byly úplně jiné,“ vysvětluje.

„Objevily se i menší místní protesty, zejména od lidí spojených s dřevařským průmyslem a od prodejců krbů, kteří se snažili ochránit své podnikání před úplným zákazem topení dřevem,“ popisuje dále Kozlowská. „Pokud jde o uhlí, většina si byla vědoma jeho škodlivých účinků, ale dřevo bylo považováno za přirozený, příjemný zdroj tepla,“ dodává.

I podle starosty Krakova Jacka Majchrowského, který úřad zastává od roku 2002, bylo téma nejprve obtížné vysvětlit a prosadit, ale to se změnilo s rostoucím ekologickým povědomím jak mezi politiky, tak občany. K tomu podle něj výrazně přispělo tehdy vzniklé občanské hnutí. „Upozornili na problém smogu, zaměřovali se na úkoly ke zlepšení kvality ovzduší a podpořili kroky města při zavádění zákazu používání tuhých paliv,“ dodává s tím, že šlo spíše o partnery než politickou hrozbu.

Město přispělo na výměnu kotlů

„Jako občanské hnutí jsme si byli od začátku vědomi, že ti nejchudší lidé potřebují finanční podporu pro výměnu kotlů, takže jsme se o to zasazovali,“ říká Kozlowská s tím, že to podporovali i místní politici.

Ještě než zákaz vešel v platnost, město přišlo s programem, ve kterém občanům pokrylo 100 procent nákladů na výměnu kotle za plynový, připojení k centrálnímu topení nebo přechod na obnovitelné zdroje. V roce 2017 tato podpora klesla na 80 procent a poslední dva roky před zavedením zákazu šlo o 60 procent. Klesání podpory se netýkalo sociálně slabých domácností a jednotlivců. Pro ně město zavedlo program sociální pomoci.

Mezi lety 2012 až 2019 tak bylo odstraněno zhruba třicet tisíc topenišť na pevná paliva a bylo instalováno téměř dva tisíce obnovitelných zdrojů energie. To všechno vyšlo Krakov na více než tři sta milionů zlotých (zhruba 1,75 miliardy korun). Kromě peněz z vlastního rozpočtu město využilo i podporu z externích zdrojů, včetně grantů a půjček za zvýhodněných podmínek.

Město navíc hradí rozdíl v nákladech na provoz topení s levnějším, ale špinavým uhlím, a čistším, ovšem dražším plynem. Dále nabízí dotační program na zateplování budov, aby byly výdaje za topení co nejnižší. Rozhodnutí radnice spustit tyto programy bylo jedním z důležitých argumentů pro získání podpory i na regionální úrovni.

Energetičtí poradci v Krakově také prováděli termovizní testy na rodinných domech, aby zjistili, kudy z nich uniká teplo a lidi k investicím do zlepšení tepelné izolace svých domů více motivovali.

V Krakově zároveň probíhaly aktivity zaměřené na environmentální výchovu. Šlo o ekopikniky, kde se lidé setkávali v přírodě a učili se o životním prostředí. Město šířilo vzdělávací materiály do škol a poskytovalo učební materiály o ochraně životního prostředí pro děti či školení pro učitele.

V Krakově fungovala do roku 2019 celkem tři poradenská místa, kde se lidé mohli potkat s takzvanými ekoporadci a probrat s nimi veškeré záležitosti kolem zavedeného zákazu, výměny topení či obnovitelných zdrojů. Podle dat města poradci poskytli přes sto padesát tisíc rad.

„Informační aktivity hrály vždy významnou roli, protože díky nim se zvýšilo ekologické povědomí obyvatel. Úspěch by nebyl možný bez účasti občanských organizací a velkého zapojení Krakovanů do procesu výměny topenišť,“ míní mluvčí Krakova Misiewicz. Nyní funguje už jen jedno informační místo pro energetické poradenství.

Týmy městských poradců v minulosti také navštěvovaly znevýhodněné skupiny obyvatel a poskytovaly jim informace o tom, jak přejít od kamen na tuhá paliva k ekologickému vytápění a jak získat finanční prostředky na tyto investice.

Krakov dále znečišťuje smog z okolí

Hlavním faktorem, který přispěl ke snížení koncentrací tuhých znečišťujících látek v ovzduší v Krakově, bylo podle Polského hydrometeorologického úřadu skutečně důsledné provádění programu likvidace komunálních topenišť na tuhá paliva. Nejde ale zdaleka o jediné hledisko.

„Je třeba mít na paměti, že velmi důležitou roli při utváření emisí znečišťujících látek hrají i povětrnostní podmínky. Oteplování klimatu, které je pozorováno již řadu let, a následné snížení četnosti nepříznivých meteorologických podmínek příznivých pro akumulaci znečišťujících látek, rovněž zlepšilo kvalitu ovzduší v Krakově,“ píše úřad.

Proč jsou tedy v Krakově stále dny, kdy je ovzduší silně znečištěné, přestože byly odstraněny prakticky všechny kotle na uhlí a dřevo? 

Problémem je geografická poloha města v údolí řeky Visly. Kvůli tomu v době, kdy se střídají vysoké a nízké teploty, dochází ve městě ke kumulaci znečišťujících látek ze sousedních obcí, kde zákaz spalování tuhých paliv neplatí. „V okolních obcích kolem Krakova zbývá ještě vyřadit z provozu přes 10 tisíc kotlů na tuhá paliva,“ říká mluvčí města.

Zároveň i radnice přiznává, že samotný zákaz kotlů nestačí. Krakov se stále objevuje na předních příčkách smogové mapy světa. Dalším krokem v boji za čisté ovzduší bude snížení emisí z dopravy zavedením takzvané zóny čisté dopravy. „Je dobře, že v Krakově bude zavedena čistá dopravní zóna. Spoléhám i na to, že rozsáhlé kontroly domácích topenišť ve městech v okolí Krakova budou mít efekt a příslušné orgány poskytnou silnou finanční podporu obyvatelům, kteří chtějí investovat do ekologických zdrojů tepla. Musíme si totiž uvědomit, že velké procento znečištění vznášejícího se nad městem pochází z příměstských oblastí,“ dodává lékařka Czarnobilská.

V Ostravě se sází na konec nejstarších kotlů

Ostravané vnímají znečištěné ovzduší jako jeden ze závažných problémů života ve městě. Vyplývá to alespoň ze dvou průzkumů, které si nechal udělat magistrát. V loňském on-line průzkumu, provedeném pro Strategický plán rozvoje města Ostravy v letech 2024 až 2030, bylo 61 procent respondentů nespokojeno s kvalitou ovzduší. Tohoto průzkumu se zúčastnilo přes pět tisíc lidí, nebyl ale reprezentativní. 

V dřívějším průzkumu z let 2019 a 2020 pro projekt Clairo, který se věnoval čistě ovzduší a výsadbě zeleně, a jenž byl reprezentativní, byla rovněž většina respondentů z Ostravské aglomerace s ovzduším nespokojena. Kolem 60 procent lidí pak uvedlo, že je ochotno přispět ke zlepšení stavu vzduchu. Více než pětina lidí pak již změnila nebo uvažovala o změně způsobu vytápění.

Podle posledního podrobného měření meteorologů mohou za znečištění ovzduší v Ostravě, kromě části Radvanic, především domácnosti, které topí pevnými palivy. Kvůli spalování uhlí ale i biomasy je Ostravsko oblastí s nejšpinavějším vzduchem v Česku, a to i přes mírné zimy a postupný útlum průmyslu. Například nadlimitním koncentracím rakovinotvorného benzo(a)pyrenu bylo v roce 2022 vystaveno 87 procent obyvatel v aglomeraci Ostrava, Karviná a Frýdek-Místek.

Špínu ve vzduchu už také nejde hodit na sousední Poláky. „V Ostravě pochází většina znečištění z tuzemských zdrojů. Polský vliv býval vyšší při dlouhotrvajících epizodách špatných rozptylových podmínek v době, kdy foukal vítr směrem ze severovýchodu. Těchto meteorologických stavů ale v posledních pěti letech zásadně ubylo, a tím i polský podíl na znečištění,“ vysvětluje Radim Seibert z Českého hydrometeorologického ústavu, který je hlavním autorem analýzy, jež identifikovala příčiny znečištění ovzduší na Ostravsku. 

Radní Aleš Boháč (Starostové pro Ostravu), který má na městě na starost životní prostředí,  připomíná, že i příspěvek průmyslových podniků, jako například spalovny nebezpečných odpadů v Mariánských Horách či chemičky nebo koksovny v Přívoze, hraje v jejich blízkém okolí velkou roli a nesmí se na ně jako na znečišťovatele zapomínat. Sám to zná jako dlouholetý starosta Radvanic a Bartovic. Zmíněné měření meteorologů totiž dokázalo, že část Radvanic trpí největším znečištěním z huti Liberty (měření probíhalo v roce 2021, pozn. red.).

Také v Ostravě, stejně jako v Krakově, vědci zkoumali, jak znečištěný vzduch ovlivňuje zdraví lidí. Dokonce to bylo ještě předtím, než se v polském městě postavila občanská společnost proti smogu. Třeba mezi říjnem 2010 a březnem 2011 trvaly smogové situace ve městě kolem třicet dní, na dalších více než padesát dní vydali meteorologové upozornění na možnost výskytu smogu. 

Genetik a molekulární epidemiolog Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd se se svým týmem věnoval například nemocnosti dětí kvůli špinavému vzduchu. V roce 2010 vědci pobývali v Ostravě několik týdnů v době, kdy byly ve městě vysoké koncentrace rakovinotvorného benzo(a)pyrenu kolem patnáct nanogramů na metr krychlový (dnes je limit jeden nanogram, pozn.red.) a zjistili, že se jim kvůli tomu poškodilo DNA. 

Jak tehdy zareagovalo město? Radnice hrozila Šrámovi a jeho týmu žalobou, žádali po něm omluvu a přiznání, že výsledky vědeckého výzkumu zveličil. Primátorem byl tehdy Petr Kajnar (ČSSD) a jeho náměstkem pro životní prostředí Dalibor Madej (ODS). Jedním z jejich argumentů byl, stejně jako v Krakově, strach z odlivu turistů. 

V polském městě se nicméně občanská společnost i politici dokázali shodnout na řešení problému, který jim ztěžoval dýchání. V Ostravě tak radikální “řez”, jako zákaz spalování pevných paliv v domácnostech, zatím nehrozí. I když obce po celém Česku to už od roku 2020 udělat můžou.  

Radní Boháč chce s dalšími kroky počkat na to, až budou známy dopady zákazu nejstarších kotlů. Ten má v Česku platit od září pro kotle první a druhé emisní třídy. 

„Troufnu si říct, že uhlí je spalováno ze 70 procent v těchto starých kotlech. Tímto se jich zbavíme a zároveň “nešlápneme” na ty zodpovědné, kteří si v předchozích kotlíkových dotacích vyměnili kotle na pevná paliva za lepší emisní třídy,“ říká. Podle Boháče ovzduší ve městě pomohla výměna kotlů, kterou stát díky evropským dotacím podporuje od roku 2015.

Také Jan Kozina z environmentální organizace Čisté nebe se domnívá, že úplný zákaz tuhých paliv by měl v Ostravě menší smysl než v Krakově, který má a měl jiné podmínky. „V Polsku se pálil běžně i šlam (uhelný prach), u nás už v té době zakázaný. O to na tom byli hůře,“ říká.

K roku 2011 se přihlásilo zhruba dva a půl tisíce domácností v Ostravě k tomu, že mají kotle na tuhá paliva. Do konce loňského roku jich bylo vyměněno 1908. U zbylých domácností to ale na velký zájem nevypadá. Od srpna loňského roku do konce letošního února si v Ostravě požádalo přes padesát domácností o peníze na nový kotel u kraje či Státního fondu životního prostředí. 

Město přitom letos zvedlo příspěvek pro lidi s nízkými příjmy z deseti tisíc korun na dvacet a obyvatele motivuje také bezúročnou půjčkou. Sedm a půl tisíce korun přispívá žadatelům o výměnu kotle i kraj. Nízkopříjmové domácnosti mohou díky státní dotaci pokrýt až téměř celou částku na nový způsob vytápění, ostatní lidé dostanou polovinu.

Podle Boháče masivnější změně ve vytápění v domácnostech brání nejistota, kterou vyvolává stát. Například tím, že dříve podporoval výměnu za plynové kotle, které už ale letos nepodporuje nebo tím, že zmíněný zákaz starých kotlů posunul z původního termínu v roce 2022 na letošek. 

„Po zákazu kotlů první a druhé třídy to začneme tvrdě kontrolovat, vytvoříme kampaň, aby nám lidé nahlašovali tmavý kouř z komínů,“ popisuje plán s tím, že z průběžných kontrol, které město v minulosti udělalo, Ostrava ví asi o sto padesát domácnostech, kde tyto nejstarší kotle používají.

„A až se ukáže, že se nic nestalo a stále bude největší znečištění pocházet z vytápění domácností, pak je potřeba přijmout další, razantnější opatření,“ pokračuje Boháč. Pro případná další, přísnější opatření, tak chce počkat alespoň rok po zákazu zmíněných nejstarších kotlů.

Spoluautorkou textu je Simona Janíková.

Text editoval Jakub Šídlo. Za mentoring v rámci Solutions Journalism děkujeme Lucii Černé z organizace Transitions.

Tento článek byl vytvořen ve spolupráci s Transitons v rámci programu podpory žurnalistiky zaměřené na řešení. (This article has been produced in partnership with Transitions as part of a programme to support solutions journalism.)