Konec Bedřišky? Radnice rozesílá dopisy s termíny vystěhování

„Přijde ti dopis, kde bude napsáno, do jaké skupiny patříš. V každém případě si to dobře přečtěte a promyslete,“ instruuje Eva Lehotská část nájemníků Bedřišky v altánu dosavadního komunitního centra ohledně nových informací, které se dočetli ve zpravodaji městského obvodu. Sešlo se zde asi šest lidí znepokojených tím, že radnice dospěla k rozhodnutí o budoucnosti kolonie bez toho, aby je o svém záměru dopředu informovala. „Ono je teda taky zvláštní, že zpravodaj nebyl ani na Facebooku, jak vždycky bývá a nejdřív přišel do schránky,“ říká Jiřina Štanglerová, která v kolonii s manželem žije už čtvrt století. 

Venku začíná bouřka a altán se rychle plní. „A není to strašení? Jistě chce, abychom odešli sami,“ zní od jednoho obyvatele. Lehotská trpělivě vysvětluje, že zatím mají všichni zachovat klid a počkat, až jim přijde vyrozumění od radnice. Pak se sejdou a budou společně řešit co dál. Největší obavy z přítomných má Terezie, které končí nájemní smlouva na konci června. Zároveň dodává, že ji postup radnice nepřekvapuje. „Abych pravdu řekla, už to vím asi čtvrt roku. Byla jsem si žádat na bytovém fondu o okna a úřednice mi řekla, že to ani nemusím zkoušet - že Bedřiška půjde dolů,“ popisuje Terezie, která v kolonii bydlí už přes sedmnáct let. 

„To je furt dokola. Tak mám na baráku něco robit, nebo co?“ ptá se Rom František, který několika místním pomohl s opravami jejich domů. „Od roku 2010 furt nevíme, na čem jsme,“ vzpomíná na období, kdy se atmosféra v kolonii začala měnit, ale obvod stále mluvil o tom, že je domy potřeba zbourat. 

„Nabízejí to stejné, co Janáčková,“ říká s odkazem na bývalou starostku Lianu Janáčkovou (tehdy ODS) Eva Lehotská. Předchozí starostka, která byla v čele obvodu dvacet osm let cíleně do kolonie stěhovala problémové rodiny Romů a otevřeně samu sebe označovala za rasistku. Později mluvila o tom, že je potřeba problémy kolonie vyřešit ideálně srovnáním Bedřišky se zemí. Místostarostou byl tehdy Patrik Hujdus, dnešní šéf radnice. 

Paní Terezie vzpomíná na dobu, kdy městský obvod cíleně na Bedřišce vytvářel ghetto. „Když jsem se sem nastěhovala, bylo to hrozné. Tam se pilo, tam se něco rozbíjelo, tam policajti, tam hasiči. Stěhovala jsem se do domu, který ani neměl dveře. Ani klíče jsem nedostala. Teď je už tady čtrnáct let klid,“ vzpomíná. 

Bedřiška pro ni znamená všechno. „Znamená to pro mě život. A klid. Vyrůstaly tady moje děti a já jsem spokojená. Nemíním skrz nějakého starostu jít do Vítkovic nebo do Přívozu. Ať si jde sám. Odsud mě nikdo nemůže dostat, jen soudně,“ říká Terezie. 

I pro Jiřinu Štanglerovou je Bedřiška víc než pouhé bydliště. „My už jsme tady fakt jedna rodina. Nemusím se rozčilovat se súsedama. Když přijdu za sousedkou, že jedu pryč, tak vím, že se mi nic neztratí. Mám zahrádku. Copak v paneláku můžete jít do zahrady?“ pokládá řečnickou otázku. 

Starosta Hujdus si uvědomuje, že dělá nepopulární rozhodnutí. „Obyvatelé Bedřišky nejsou rádi, že se vývoj ubírá tímto směrem. S každým budeme jeho osobní situaci řešit a hledat nějaké východisko,“ vysvětluje.  

Podle něj radnice aktivně podporuje místní komunitu i spolek NOBL, který provozuje stávající komunitní centrum. „Bohužel na opravu starých domů, které byly vytvořeny jako dočasné bydlení, máme jiný názor a říkáme to dlouhodobě,“ dodává. Podle Hujduse má smysl investovat do Bedřišky jen skrz výstavbu nových domů. A to i za cenu toho, že budou ty stávající zdemolovány.

Nová výstavba a komunitní centrum 

O nové výstavbě mluvil současný starosta už v minulosti. Původně na Bedřišce mělo být bydlení pro mladé, později zazněla neurčitá slova o developerské výstavbě. 

„Od Bedřišky má být výhled na rybníky, které nedávno opravili. Od vodárny se vysekává a budou tam cyklostezky. A kolonie je uprostřed toho všeho,“ říká Lehotská. Podle ní je zřejmé, že se lokalita chystá pro nové obyvatele. „Tady umístíte patnáct dvacet luxusních domů. Přece nebudou cikáni koukat na rybníky. My jim překážíme v dobrém byznysu,“ uzávírá Lehotská.

Ačkoliv město plánuje kvůli nevyhovujícímu stavu budov většinu obyvatel v následujících letech odstěhovat, plány na výstavbu nového komunitního centra se nemění. „Výstavba komunitního centra má podle nás smysl. Ideálně však s využitím soukromého sektoru,“ říká starosta Hujdus. Podle něj je pro obvod nereálné samostatně financovat tak velkou akci. 

O pozemek a současnou budovu, ze které by se mělo komunitní centrum stát, projevila zájem firma Saas Group. Jejím majitelem je Mykola Tach, podnikatel ukrajinského původu, který figuruje v dalších deseti firmách, které nevykazují žádnou aktivitu. Samotná Saas Group existuje od roku 2017, ale nikdy nezískala žádnou veřejnou zakázku a její obrat se za poslední rok pohyboval okolo jednoho milionu korun. Rada městského obvodu projednala žádost firmy a uložila starostovi vyhlásit záměr prodeje pozemku a budovy. „Firma dosud nebyla vybrána, zatím jsme ještě ani nevyhlásili záměr,“ uvedl starosta Hujdus. 

Jaký smysl má komunitní centrum v lokalitě, kde původní komunita do několika let zmizí, vysvětluje starosta takto: „Většina z dosavadní komunity zůstává dalších pět let, pokud se komunitní centrum zrealizuje, bude k dispozici i pro ni, ale také pro další obyvatele města.“

Eva Lehotská, která současnou komunitu vede, tomu nerozumí. „Pro koho to bude, když většina bude rozstěhovaná po bytech v okolí, to si nedokážu představit,“ říká. „Oni nechápou, že lidé tady dávají přednost komunitě a soudržnému způsobu života. Nechápou to, že lidé mají různé standardy. Nepotřebují luxus,“ dodává Lehotská. 

Důležitost současné komunity zdůrazňuje také architekt a urbanista Osamu Okamura. „Právě to, že se lidé začali organizovat sami, je svým způsobem zázrak. Lidé v Ostravě byli organizováni hlavně kolem práce - kolem jednotlivých dolů a fabrik,“ říká Okamura. Podle něj je zejména na Bedřišce vidět úsilí, které do svého okolí místní vložili. „Nečekají, že se o ně někdo bude starat a budou odněkud padat nějaké peníze a příkazy. Tady je opravdu živá demokratická komunita,“ míní Okamura, který v květnu Bedřišku navštívil v rámci předvolební kampaně do Evropského parlamentu, kam kandidoval za stranu Zelených.

Zbytečná studie 

Ještě před čtyřmi roky se přitom mluvilo o tom, že kolonii čeká růžová budoucnost. Stránky lokálních médií tehdy zaplnila vizualizace, kterou vypracovalo studio re:architekti. Její součástí byly kromě revitalizace i plány na zastavění dosud nevyužitých ploch v sousedství. Nové domy byly odvozeny z prvků původních finských domků neboli “fiňoků”. V projektu revitalizace a obecně zatraktivnění lokality, která bývá i dnes často označovaná jako vyloučená, je také studie dobudování infrastruktury. 

Touto dobou, tedy na jaře 2024, tu už podle webu fajnova.cz měly probíhat první práce - předání lokality stavební firmě a začátek výstavby. Té měla předcházet dvouletá fáze přípravy. Co město reálně připravilo, není jasné, podle vyjádření radnice totiž stále nejsou hotové podklady pro vydání stavebního povolení.

„Zpracovávají se dvě samostatné projektové dokumentace - řešení nových inženýrských sítí a úprava pozemních komunikací v lokalitě a rekonstrukce a dostavba objektu komunitního centra Bedřiška. U komunitního centra je aktuálně podaná žádost o vydání společného povolení,“ uvedl mluvčí Ostravy Petr Havránek.

Opadnutí zájmu o místní komunitu cítí místní zejména od chvíle, kdy z vedení města odešel Tomáš Macura a několik jeho náměstků a náměstkyň, kteří stáli za přípravou celého projektu obnovy a zachování kolonie. „Já to čtu jako politické rozhodnutí. Na straně obvodu přesvědčení o této cestě vždycky pokulhávalo a teď není ani zájem na straně velkého města,“ myslí si Zuzana Bajgarová (tehdy ANO 2011), která byla náměstkyní pro investice a měla přípravu projektu na revitalizaci kolonie na starosti. 

Jsme na to sami

Podle informací z obecního zpravodaje i od samotného starosty Patrika Hujduse je hlavní překážkou renovace současné zástavby v Bedřišce hlavně fakt, že Mariánské Hory a Hulváky nemají v rozpočtu stovky milionů korun na potřebné opravy a případnou výstavbu. 

To se ale neshoduje s tím, jak o nastavení financování mluví exnáměstkyně pro investice Zuzana Bajgarová. „Stejně jako u jiných velkých projektů jsme byli domluveni, že se město na tom bude podstatnou měrou podílet - že finanční zátěž neponese obvod. Zaštitovali jsme to my,“ vysvětluje. 

„Existovala dohoda, že městský obvod bude financovat postupné opravy domů. A že si pošlou žádost o nějaké další finance, aby mohli zajistit opravy dalších domů, což už se ale vlastně z jejich strany nestalo,“ popisuje bývalá náměstkyně.

Bajgarová zároveň připomíná, že město v letošním rozpočtu vyčlenilo do roku 2027 okolo 270 milionů na revitalizaci Bedřišky. V rozpočtu je tento údaj stále uvedený, ale na otázku, jestli s ním město stále počítá, mluvčí Gabriela Pokorná neodpověděla. 

Vedení obvodu mluví také o špatném stavu kanalizace a vodovodu. Kompletní opravy ale v plánu nejsou. „Současné sítě nemáme v plánu v celém rozsahu opravovat, protože jsou ve špatném stavu a jejich celkovou rekonstrukci považujeme za neefektivní,“ sdělil Hujdus na otázku, jestli jsou opravy důvodem, proč chce obvod postupně stávající nájemníky vystěhovat. 

Bývalá náměstkyně pro investice ale tento argument rozporuje. „To je součástí projektu na přípravu území. Zasíťování celého území je předmětem řešení,“ popisuje Bajgarová. „Na kanalizace a vodovody se investuje podstatná část rozpočtu celého města. To, že to musí řešit je pravda, ale ty stavby se realizují skrz celé město. Když prostě chcete vytvořit to zázemí, tak to je samozřejmě nezbytnou součástí,“ dodává. 

Její slova potvrzuje i Osamu Okamura. „Kanalizace se rekonstruuje ve většině obcí průběžně. Není to vůbec žádná záminka, aby v jakémkoliv městě vystěhovávali obyvatele,“ říká Okamura. Podle něj se i při velkých rekonstrukcích běžně vystěhuje například jeden dům a rodinám se nabídne bydlení v blízkosti bydliště. „Potom co je dům opravený, tak se okamžitě obyvatelé vrací zpátky.“

Vedení Ostravy srovnává problémy s technickou infrastrukturou Bedřišky se situací okolo technické a výcvikové základny na Hranečníku. „Od stavebního povolení se čekalo zhruba šest let, než město získalo externí zdroje,“ uvádí mluvčí města Pokorná. Projekt infrastruktury včetně odkanalizování lokality a ostatních inženýrských sítí je podle ní téměř připravený, chybí dořešit napojení lokality na sítě firmy ČEZ. 

Nejistota v každé kolonii 

Bedřiška není jediná kolonie finských domků na území Moravskoslezského kraje. Fiňoky jsou také na Slezské Ostravě v části Na Liščině. Vlastní je společnost Heimstaden, která také opakovaně deklarovala, že domy zbourá a investuje do nové výstavby. Firma vlastní kolonie finských domků ještě také v Horní Suché, v Doubravě, v Orlové nebo třeba ve Vítkovicích. 

Už v minulosti uvedl ředitel Heimstadenu, který je zároveň prezidentem Svazu průmyslu a dopravy, Jan Rafaj, že po několika protestech obyvatel finských domků musela firma přehodnotit svou komunikaci i postoj a začala domy nabízet k odkupu jednotlivým obcím či městským obvodům. Ty ale odkupy starých domků, jako například Slezská Ostrava, odmítají. „Vynakládání finančních prostředků na odkupy finských domků považuji za vyhazování peněz nás všech. Nabízené domky jsou většinou v neutěšeném technickém stavu, zpravidla s vytápěním na tuhá paliva. Kromě desítek milionů korun na jejich výkup by tedy následně musela radnice vynaložit další desítky milionů korun na jejich rekonstrukce, pokud by to vůbec bylo možné,“ napsal letos v dubnu Moravskoslezskému Deníku starosta městského obvodu Richard Vereš.

Jediná obec, která zatím přistoupila k odkupu aspoň části kolonie, je Horní Suchá. Na jejím území se nachází na 130 dřevostaveb, které firma Heimstaden nabízela k odkupu za 240 milionů korun. To by podle starosty Jana Lipnera (STAN) pro obec s rozpočtem 160 milionů korun znamenalo zastavení investic na několik let dopředu. Horní Suchá tak odkoupila aspoň šestnáct domků. „Jde o takovou zkoušku, jak vše zvládneme a jak budeme spolupracovat jak s dosavadním majitelem, tak s nájemníky,“ řekl Lipner na začátku května.

V Doubravě na Karvinsku přišla kolonie o desítky obyvatel. I tady je vlastníkem firma Heimstaden - ta před časem mluvila o plánech revitalizace finských domků, ale mnozí z nájemníků dostali strach a odešli. Celkem se jedná o více než sedmdesát obyvatel, kteří se nepřestěhovali v rámci obce, ale odešli mimo území Doubravy. Obec tak přišla o zhruba šest procent obyvatel a její příjmy do rozpočtu budou nižší. Mezitím si firma projekt revitalizace rozmyslela a aktuálně plánuje zbořit dva domy v havarijním stavu. 

Bojuje se i v Polsku 

Kolonie finských domků vznikaly po celé Evropě a o svou záchranu bojuje také osada v Polsku. Malá zelená enkláva dřevěných finských domků je v centru Varšavy nedaleko budovy tamního parlamentu. Stejně jako Bedřiška vznikla varšavská kolonie po druhé světové válce a stejně jako ostravská osada dnes čelí ohrožení kvůli plánům na komerční využití. 

Ve Varšavě byly tyto dvoupokojové domy původně určeny pro zaměstnance úřadu pro obnovu města, kteří se podíleli na poválečné rekonstrukci města. Původně kolonie Jazdów (osiedle Jazdów) čítala devadesát domů, dodnes je jich obydlených necelých třicet. Zbývající domy využívají různé nevládní organizace a kulturní iniciativy.

Polská kolonie se v průběhu let zmenšovala. Nejdříve bylo několik domů zbouráno, aby měla více místa francouzská ambasáda, později některé budovy ustoupily nové dálnici. Poprvé se o zbourání celé kolonie mluvilo už v roce 1972. V devadesátých letech nechalo město zbourat několik dalších domů kvůli nové německé ambasádě a o dvacet let později se opět začalo mluvit o demolici celé čtvrti. 

V roce 2011 rozhodly varšavské úřady vyčlenit tuto atraktivní lokalitu pro obchodní a veřejné využití, což vedlo k demolici několika dalších domů. V reakci na to vznikla v roce 2013 iniciativa Open Jazdów, která sdružuje obyvatele a aktivisty za účelem ochrany této historické oblasti. „Jedním z našich problémů je lokalita,“ sdělila pro web Notes from Poland Gabriela Stępniak, dobrovolnice iniciativy. „Jsme v samém srdci města, sousedíme s dvěma velkými parky a jsme blízko parlamentu. Hodnota pozemků je obrovská,“ popisuje Stępniak. Tehdy se neziskovým organizacím podařilo osadu ochránit. 

Starosta Varšavy Rafał Trzaskowski na začátku svého volebního období v roce 2018 slíbil, že situaci v Jazdówě vyřeší, na začátku letošního roku ale opět představil plány na přestavbu. Zástupci města chtějí vystěhovat zbývající obyvatele a domy přeměnit na komerční objekty. Naplnění nového záměru by podle iniciativy znamenalo, že z lokality vymizí i poslední obyvatelé a ztratí tak svou kulturní a urbanistickou hodnotu. To zástupci města odmítají.

[:Puutalo:] dřevěné domy do celého světa

Finské domky mají svůj původ v době druhé světové války. V roce 1940 byla v reakci na uprchlickou krizi založena firma Puutalo Oy. Jednalo se o propojení jednadvaceti dřevařských firem, jejímž cílem bylo poskytovat okamžitá řešení bydlení pro 420 tisíc lidí. Finsko jako chudá, víceméně zemědělská země nemohla v rámci reparací nabídnout nic jiného, než právě tímto způsobem zpracované dřevo ze svých lesů. 

Inovativní přístup firmy, jejíž název ve finštině znamená “dřevěný dům”, zahrnoval výrobu prefabrikovaných staveb, které mohly být rychle sestavovány kdekoliv, kde byly potřeba. Už na počátku padesátých let vyvážela firma domy do více než třiceti zemí a to včetně Sovětského svazu, Německa, Polska, Izraele nebo Československa. Puutalo tak bylo významným hráčem v obnovování poválečné Evropy. 

Například v roce 1948 společnost obdržela první velkou zakázku z Nizozemska, kde poskytla 114 školních budov. Tyto školy se staly známými jako “finské školy” a mnoho z nich je dodnes využíváno jako komunitní centra, kostely a kavárny​. Export dřevěných domů Puutalo měl nejen ekonomický význam, ale posílil také mezinárodní reputaci Finska. Díky těmto exportům mohla země dovážet potřebné suroviny, což přispělo k její poválečné obnově a ekonomickému růstu. 

Ačkoliv byly domy stavěny jako takzvané nouzové bydlení, urbanista Okamura vyzdvihuje jejich vlastnosti. „Dnes je velkým tématem udržitelnost a dřevostavby jsou novým trendem v architektuře po celém světě,“ podotýká. Podle něj se jedná o materiál, který je obnovitelný a uzamyká v sobě uhlík, což snižuje uhlíkové emise. „Ten materiál je v hledáčku všech architektů, ale také politiků, kteří se koukají do budoucnosti,“ tvrdí. 

Navíc se podle něj jedná o výjimečný prototyp sociálního bydlení. „Jsou to domky, které vysloveně podporují vznik rodinného života. K domům náleží také produkční zahrádky, které byly určeny pro samozásobitelství. Všechno jsou to věci, o kterých v současnosti pořád dokola mluvíme - udržitelnost, samozasobitelství, spojování společnosti.“

„Kdyby ti lidi nebyli v sociální nouzi, tak by si tento přístup nikdo nedovolil,“ uzavírá Okamura svůj komentář k situaci kolem Bedřišky.

Text editoval Jakub Šídlo a Simona Janíková.