Jan Husák z Awen Amenca: Rasistické výroky odhalují hlubší problém. Změna je ale možná

Ostrava se ocitla v centru diskusí o spravedlivém přístupu ke vzdělání. Místo kroků k řešení segregace ve školách, zaznívají názory některých politiků, které spíše prohlubují příkopy k dosažení kvalitního vzdělání pro všechny děti. Místostarostka Moravské Ostravy a Přívozu Alena Pataky svými veřejnými výroky staví nejen sebe, ale i celé hnutí ANO, do velmi problematického světla.

Komentář Jana Husáka z organizace Awen Amenca je reakcí na rasistické výroky místostarostky Moravské Ostravy a Přívozu Aleny Pataky v rozhovoru pro Okraj, které vzbudily celostátní pozornost. Rozhovor vznikl v rámci série o vzdělávání Romů v Ostravě, jejíž součástí byla i rozsáhlá analýza o segregaci ve městě. Komentář jsme se rozhodli publikovat po pečlivém zvážení pro jeho odbornost a relevanci.

Zásadní závazek

Obec má podle zákona o obcích odpovědnost za celkový rozvoj svého území, což zahrnuje také vytváření podmínek pro rovnoprávný přístup ke vzdělání. Tato odpovědnost nespočívá pouze v technickém zajištění chodu škol, ale představuje klíčový závazek vůči všem obyvatelům. Segregace ve školách tyto zásady porušuje.

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a spol. z roku 2007 navíc zdůrazňuje, že stát a jeho orgány musí aktivně pracovat na odstraňování diskriminace ve vzdělávání. Tento rozsudek není jen politickým doporučením; je to právně závazný akt, který se dotýká i obcí jako přenesených vykonavatelů státní moci. Obce, včetně Ostravy, by proto měly podporovat inkluzivní vzdělávání, nikoli pasivně přihlížet nebo dokonce podporovat systémy, které diskriminaci a segregaci dále prohlubují.

Pataky nechápe svou odpovědnost

Jako místostarostka městského obvodu a členka několika významných komisí, včetně výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost, nese Alena Pataky zásadní odpovědnost za dodržování zákonných povinností obce. Z jejích výroků a postojů ale vyplývá, že naprosto nepochopila svou odpovědnost za zajištění kvalitního a spravedlivého vzdělávání. 

Místo toho, aby se zaměřila na zvyšování kvality škol a podporu učitelů, soustředí svou energii na ospravedlňování segregace dětí na základě jejich etnického původu a sociálního postavení. Její veřejná prohlášení, že „mentalita Romů je jiná“ a že se „nebude pokoušet a trhat si žíly“ kvůli desegregaci, jsou nejen neetická, ale v přímém rozporu s právními závazky obce.

Segregace nevede k lepším výsledkům ani pro majoritní, ani pro minoritní populaci. Naopak, vytváří začarovaný kruh sociálního vyloučení a nízké kvalifikace, což má dlouhodobé dopady na celou společnost. Rozhodnutí držet děti ve „specifických“ školách místo integrace do běžných škol, ukazuje na neochotu čelit složitým, ale zásadním otázkám.

Zapomenutá povinnost, nebo promyšlená lhostejnost?

Je fascinující, jak někteří politici dokážou mluvit o inkluzi a rovnosti, zatímco svými rozhodnutími aktivně přispívají k udržování segregace. Přitom bychom mohli věřit, že tito zástupci lidu chápou, že školství není jen o učebnicích a tabulích, ale i o budování společnosti, kde má každý stejnou šanci na důstojný život. Nebo snad ne?

Odborníci, jako je OECD, dlouhodobě upozorňují, že nízká kvalifikace a nezaměstnanost plynoucí ze segregovaného vzdělávání, přinášejí ohromné ekonomické ztráty. Důkazy, že segregace zvyšuje sociální výdaje a snižuje příjmy z daní, jsou asi také málo. Místo investic do inkluzivních škol a podpory dětí, které by mohly přispět k ekonomickému růstu, někteří politici raději mluví o „neschopnosti změnit mentalitu“, ukazují prstem na „genetiku“ nebo „historické kořeny“. 

Školní autobusy? Podpora učitelů? To už je zřejmě příliš komplikované – zvlášť když je snazší nechat věci tak, jak jsou, a doufat, že se problém nějak vyřeší sám. Jaký paradox, že právě ti politici, kteří se hlasitě staví proti „nepřizpůsobivým“, podporují svými kroky systém, který dětem z marginalizovaných skupin efektivně brání získat stejné šance přispívat do ekonomiky nebo se stát plnohodnotnými a respektovanými členy společnosti. Bravo!

Lidé, kteří mají nástroje ke změně, se místo toho opírají o argumenty, které posilují předsudky a ignorují realitu. Možná je na čase přestat hledat výmluvy a začít hledat řešení.

Zrada voličů

Postoje místostarostky Aleny Pataky nejsou jen selháním jednoho politika; představují symptom hlubšího problému. Její výroky a neochota čelit výzvám spojeným s kvalitním a spravedlivým vzděláváním, přímo podkopávají důvěru veřejnosti nejen v hnutí ANO, ale také v ostatní politiky, kteří k této situaci zůstávají podezřele tiší.

Mlčení těch, kteří by měli být hlasem rovnosti a odpovědnosti, působí jako tichý souhlas. Politici, kteří se sami staví do role obhájců demokratických hodnot a sociální spravedlnosti, tímto mlčením vysílají jednoznačný signál: když jde o složité a nepohodlné otázky, raději ustoupí a nechají prostor předsudkům a alibismu. Tento postoj není jen morálním selháním, ale také zradou voličů, kteří od svých zástupců očekávají odvahu čelit nespravedlnosti.

Namísto podpory pedagogů, školních poradců a inkluzivních programů sledujeme situaci, kdy místní samospráva mlčky toleruje udržování systému, který selhává. Kolik dalších výroků a nečinnosti může veřejnost tolerovat, než se ztratí poslední zbytky důvěry ve veřejnou správu? Pokud politici nedokážou hájit spravedlnost a bojovat proti segregaci ve vzdělávání, proč by měli mít důvěru veřejnosti? Možná je čas, aby ti, kteří se nechtějí postavit za hodnoty, které hlásají, opustili své pozice. Ostrava si zaslouží víc než jen mlčení a pasivitu. 

Segregace se dá řešit

V Ostravě jsou však i pozitivní příklady, které ukazují, že inkluzivní vzdělávací přístupy přinášejí výsledky. Například v roce 2023 se díky spolupráci škol a komunitních center podařilo snížit počet dětí z vyloučených lokalit navštěvujících segregované třídy o patnáct procent. Navíc podíl těchto dětí, které úspěšně dokončily základní vzdělání, vzrostl na 75 procent. Před pěti lety to bylo dvaašedesát procent.

Například Základní škola Generála Píky v Ostravě-Přívoze vytvořila program, který propojuje děti z různých sociálních skupin. Důraz na inkluzi vedl k zlepšení školních výsledků všech žáků a větší soudržnosti mezi rodiči. Dalším inspirativním příkladem je projekt „Šance pro všechny“ realizovaný ve spolupráci s neziskovými organizacemi, který nabízí mentoring, doučování a volnočasové aktivity pro děti z vyloučených lokalit. Řešení problémů ve vzdělávání není utopií, pokud je vůle je hledat a realizovat. 

Jednou z organizací, která dlouhodobě přispívá k řešení segregace ve vzdělávání, je i Awen Amenca. V této organizaci se věnujeme podpoře inkluzivního vzdělávání. Například v rámci projektu In school, na kterém pracujeme ve spolupráci s Radou Evropy a Evropskou komisí, zavádíme na šesti ostravských školách osvědčené inkluzivní praktiky. Tyto zkušenosti budou následně sloužit jako vzor pro tvorbu legislativy a metodiky na národní úrovni.

Během tří let se nám podařilo zapsat 485 dětí do kvalitních škol a školek, přičemž desítky romských studentů získaly stipendium na středních i vysokých školách. Tímto přístupem se daří snižovat počet dětí na segregovaných školách – šest tříd a jedna celá segregovaná škola byly uzavřeny. Další školy pak začaly aktivně přemýšlet, jak zvýšit svou atraktivitu pro neromské žáky a zlepšit kvalitu výuky.

Významný úspěch Awen Amenca představuje i precedentní soudní rozhodnutí, kterým byla jedna ostravská škola uznána vinnou z diskriminace romských dětí už při zápisech. Tento případ vedl k tomu, že se vytvořila směrnice pro spravedlivé zápisy do prvních tříd, což je krok k zajištění rovného přístupu ke vzdělání.

V sázce je budoucnost města

Ostrava stojí na rozcestí mezi udržováním segregace ve školách a podporou vzdělávacích příležitostí pro všechny děti. Přestože někteří politici svou nečinností přispívají k prohlubování problému, nelze přehlížet pozitivní příklady, které dokazují, že změna je možná a přináší hmatatelné výsledky.

Alena Pataky a další představitelé Ostravy mají jedinečnou příležitost navázat na osvědčené postupy a vytvořit podmínky, které zajistí rovné příležitosti všem dětem. Tím by nejen odstranili diskriminační praktiky, ale také obnovili důvěru občanů ve vedení města.

Ostrava má nyní šanci ukázat, že inkluzivní vzdělávání není jen prázdným pojmem, ale reálnou cestou ke spravedlnosti. Pokud má být Ostrava vnímána jako město, které se staví čelem k problémům, je třeba, aby se každý, kdo má možnost ovlivnit situaci, jasně postavil na stranu řešení. Budoucnost města závisí i na rozhodnutích dneška.

Aktualizace 6. 1. 2025, 12:20 - V textu jsme chybně uvedli, že Základní škola Generála Píky se nachází v Ostravě-Mariánských Horách. Škola ovšem leží v obvodu Ostrava-Přívoz. Za chybu se omlouváme.

Autor je ředitelem vzdělávací sekce organizace Awen Amenca.

Komentář editovala Simona Janíková.