Guptův experiment s Ostravou končí aneb Jak se naplnily obavy z roku 2018

Insolvence ostravské huti nejspíš mnoho lidí překvapila. To ale neplatí pro ostravské odboráře. Jejich varování, které vydali poté, co se objevily první informace o možném příchodu Sandžíva Gupty a jeho kapitálu do Ostravy, se totiž vyplnilo téměř do puntíku. Psal se říjen roku 2018, když členové odborů sepsali varovný dopis Evropské komisi. Namítali, že chystaný přeprodej huti mezi společnostmi ArcelorMittal a Liberty Steel Group podnik trvale a nezvratně poškodí.

„Společnost Liberty House nedisponuje dostatečnými finančními zdroji, aby udržela jednotku životaschopnou,“ uvádí se v šest let starém psaní. Sama Alena Sobolová, tehdejší předsedkyně Odborové organizace Ostravská huť, agentuře ČTK řekla: „Domníváme se, že při prodeji již dochází a ještě dojde k poškození ostravské hutě skupinou ArcelorMittal v rozsahu srovnatelném s tunelováním OKD.“

Sandžív Gupta a jeho firmy dali bohužel těmto obavám za pravdu. Nepřinesli dostatečný kapitál, nevymysleli životaschopný model pro budoucnost hutě, naopak ostravskými zisky především sanovali byznys sesterských podniků. Zároveň přitom nemluvili narovinu a dlouhou dobu navenek hráli velmi podivnou hru.

Obchodní tajemství je nedílnou součástí každého podnikání. I v byznysu ale přicházejí kritické momenty, kdy se musí karty takříkajíc vyložit na stůl. A tenhle zlomový okamžik pro Liberty Ostrava nastal loni na podzim, kdy společnost Tameh odstavila huť od dodávek energií a většina provozů se zastavila. 

Ani tehdy ale Sandžív Gupta nebo některý z jeho ostravských manažerů nenašel dost odvahy k tomu, aby řekl, že huť čeká drtivý pád, jenž už nejde zastavit, ale jen za jistých okolností zpomalit a dát nějaký čas regionu na přípravu.

Mnohaměsíční letargie a vyčkávání na zmrtvýchvstání Liberty Ostrava ve výsledku dostalo do kritické situace i tisícovky zaměstnanců ze samotného podniku a jeho dodavatelských firem, kteří teď vytvářejí velký sociální tlak na veřejné instituce a úřady. Když Guptova kasa definitivně vyschla, žádají pomoc z té státní.

„To, že Liberty Ostrava není schopna platit své závazky, není chyba zaměstnanců, ale chyba majitele, že půjčil různým firmám v rámci Gupta Family Group peníze a ty se teď nedají použít na překlenutí tohoto složitého období. Momentálně to vypadá jako vyhlášení války zaměstnancům a státu!“ burcuje odborový předák Petr Slanina v posledním vydání podnikového zpravodaje eNHáčko.

Dlužno dodat, že příliš aktivity dosud nepřišlo ani ze strany státu - tedy od úředníků a politiků. Ti s odkazem na to, že Guptův byznys je přece soukromou záležitostí, do fungování jeho podniku příliš nechtěli mluvit a spíše jen čekali na to, co se dozvědí nebo co na občasná setkání přinesou odboráři.

Do kritické situace se tak dostala i státní pojišťovací společnost EGAP. Ta musela za Liberty Ostrava, neschopnou splácet své dluhy, už loni vyplatit poskytnutou jistinu ve výši zhruba 1,5 miliardy korun. Vedení enháčka pak sice začalo dluh splácet, ale jak vyplývá z veřejných zdrojů, po vyhlášeném úpadku nemá EGAP na svých účtech stále více než 1,1 miliardy korun. Jan Černý, mluvčí EGAPu, k tomu webu Okraj.cz poslal jen velmi obecné stanovisko: „Insolvence Liberty Ostrava je jednou z možností vývoje, na kterou jsme také připraveni. Máme vypracované scénáře pro jakékoli řešení úpadku.“

Co čeká investora a kdo jím bude

Česká vláda zatím mluví o záchraně hutě jako o své prioritě, zároveň ale odmítá být jakkoliv konkrétní co do jména potenciálního zachránce. Nikdo totiž přesně netuší, co všechno se ve skříních ředitelských kanceláří v Kunčicích schovává.

Jistě, víme o oficiálně přiznaných dluzích, s nimiž pracoval soud, když před několika dny poslal Liberty Ostrava do úpadku. Jenže pak tu máme ještě mnoho neznámých. Tou nejzásadnější je pravděpodobně vnitřní dluh hutě, o němž někteří zaměstnanci a členové odborů pod příslibem anonymity „rádi“ vypráví.

Podle nich jde o to, že se do modernizace huti neinvestovalo tak, jak bylo slíbeno. Případný restart provozu by si tak mohl vyžádat obří sumu. Tedy jinými slovy - aby bylo možné vůbec podnik znovu rozchodit, bude nejspíš muset nejdřív přijít finanční injekce, u které je otázkou, jakých dosáhne rozměrů. Do této částky by se měly započítat jak prvotní splátky hlavním věřitelům, tak třeba i peníze na rozžhavení vyhaslých technologií.

I z tohoto důvodu je zřejmé, že due diligence (proces prověřování a hodnocení firmy před koupí, aby se minimalizovala rizika pro kupce - pozn. red.) huti bude vyžadovat spoustu času a detailního zkoumání kunčického areálu. Nejspíš tedy nepůjde o rychlý proces, jak si přejí někteří odboráři, kteří optimisticky čekají, že by se během několika týdnů opět mohlo enháčko naplno rozjet.

Jak před několika dny uvedla ve svém reportu americká finančně-analytická kancelář S&P Global, vážní zájemci o vstup do ostravské huti budou především z České republiky. Mělo by jít o Třinecké železárny miliardáře Tomáše Chrenka, průmyslový holding CE Industries dřívějšího zbrojaře Jaroslava Strnada a skupinu Sev.en Group uhelného miliardáře Pavla Tykače. Bez povšimnutí nezůstala ani květnová exkurze v Liberty Ostrava, jíž se zúčastnila početná delegace společnosti Jindal Steel & Power. Jde o indickou skupinu firem zaměřených především na ocelářství a těžbu, jíž v roce 1979 založil Om Prakash Jindal. 

Konec roku ukáže. Možná

Liberty Ostrava se nyní podle dostupných zpráv snaží udržet v teplém stavu několik svých provozů. Konkrétně jde o výrobu důlních výztuží, silničních svodidel, zinkovnu a středojemnou válcovnu. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho ještě. Zaměstnanci totiž nejsou spokojeni se situací, kdy jim firma neposílá mzdu a oni pro ni přesto musí pracovat. 

„Vzhledem k tomu, že se hned zvedla vlna nevole pracovat pro někoho, kdo nám neplatí, tak zde si musíme dát pozor. Pokud by zaměstnanec nenastoupil do práce, tak je to neomluvená absence. S tím souvisí další postihy. Nevystavujte se tomu. Pokud se nám nepodaří domluvit se zaměstnavatelem podmínky, které by mohly zmírnit dopad stávající situace na zaměstnance, tak najdeme zákonný způsob, jak zařízení neprovozovat!“ varuje magazín eNHáčko své čtenáře.

Náročné týdny teď čekají i stát. Je pravděpodobné, že všech stávajících pět tisíc zaměstnanců hutí (a další tisícovky u dodavatelských firem) příchod nového investora nezachrání. „Kolik pracovníků v huti Liberty po převzetí zůstane, bude záležet na tom, jaký investor firmu získá. Pokud se má podnik znovu rozjet, potřebujeme lidi udržet, aby nepodávali hromadné výpovědi,“ uvedl na tiskové konferenci v půlce června ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Pokud se nepodaří zajistit místa v huti pro všechny stávající zaměstnance, bude nejspíš nutné vytvořit program, který Moravskoslezskému a Olomouckému kraji pomůže s tvorbou nových pracovních míst. Letní měsíce sice pro takové nadechnutí znamenají velmi vhodnou dobu, ale otázka je, co přinese podzim. To by nával na úřady práce mohl být největší a indicie napovídající, že by kraje měly v záloze nějaké řešení pro tisícovky hutníků a ocelářů, zatím bohužel chybí.

Například v rámci aktuálního miliardového evropského fondu pro spravedlivou transformaci uhelných regionů není žádný projekt generující tolik pracovních míst.

Ostravsko tak nyní prochází dalším socio-ekonomickým šokem. Jestli se kvůli němu rozvoj kraje pohne kupředu nebo spíše dozadu, bude jasné do konce roku. To už by potenciální investoři měli mít jasno, jestli a v jaké formě se jim oživení huti bude rentovat.

Každopádně se definitivně ukázalo, že ostravský těžký průmysl v současné podobě přestal být v dlouhodobém horizontu a globálním měřítku životaschopný. Před tím ostatně někteří odboráři varovali už v roce 2018. Podle nich musí přijít buď obří investice do bezproblémového zajištění komplexního provozu, což vyžaduje příchod velmi silného a zajištěného hráče, kterým očividně Gupta nebyl, rozmělnění enháčka do několika samostatných menších provozů, jako tomu bylo ve Vítkovicích, nebo postupné odstavení huti. Ostatně nějak takhle se o budoucnosti hutí mluvilo už před třiceti lety, kdy v Ostravě skončila těžba uhlí.

Autor je editorem České televize.

Text editoval Jakub Šídlo.