Gigafactory v sousedství: Příklady ze zahraničí ukazují rozporuplné ekonomické dopady
V Dolní Lutyni má vzniknout strategický projekt z oblasti automobilového průmyslu. Stát zatím stále tají, jaká firma za možnou investicí stojí, v médiích se spekuluje o jihokorejském Samsungu. V jiných zemích už výroba „pohonu” pro elektroauta funguje, s nezaměstnaností ale příliš nehýbe.
Továrna na baterie do elektromobilů, která má vyrůst v Dolní Lutyni, podle státu přinese nová kvalitní pracovní místa, podpoří regionální podnikání a může se stát součástí ekonomické transformace regionu. Jenže, bude tomu opravdu tak?
Podívali jsme se, co přinesly gigafactories Tesly americké Nevadě a německému Braniborsku a baterkárna Samsungu SDI maďarské Pešti. Ukazuje se, že tamní továrny mají vliv na růst hrubého domácího produktu regionů, nezaměstnanost ale díky nim neklesla. V prvním díle analýzy dopadů gigafactory na své okolí se věnujeme právě ekonomice. V druhém díle popíšeme dopady na bydlení, veřejné služby a životní prostředí.
Klíčová je komunikace
Příprava Strategického podnikatelského parku v Dolní Lutyni pokračuje. Ministerstvo průmyslu a obchodu nyní vyhodnocuje, jaké může mít projekt dopady, tvoří se studie proveditelnosti a posuzuje se vliv provozu na sousedící ptačí oblast. Tedy na území, které je evropsky chráněné Naturou 2000 a kde žijí mimo jiné vzácné druhy ptáků a dalších živočichů.
Přestože úředníci na projektu vytrvale pracují, místní stále nevědí, jaký investor chce postavit obří továrnu na poli. Komunikaci ze strany státu vnímají od začátku jako nedostatečnou. Jak se ale ukazuje na podobných projektech v cizině, právě komunikace státu a investora je pro region klíčová.
„Pozitivním příkladem je továrna společnosti Northvolt u německého města Heide, která se nyní staví. Zpočátku tam byl odpor místních, ale vyřešilo se to díky komunikaci. Především mluvili o tom, jaký bude mít továrna dopad na region z hlediska tvorby inovací. Zároveň s výstavbou závodu vytváří klastr s lokálními firmami, podporují vzdělávání, výzkum, vývoj v oblasti baterií a podobně,“ popisuje Ondřej Slach, sociální geograf z Ostravské univerzity.
A dodává: „V momentě, kdy se řeklo, že se bude stavět, tak rozběhli diskuzi nejen o pracovních místech, ale také o tom, jakým způsobem závod integrovat do regionu. To je strašně důležité, protože to odpovídá na otázku, co bude dál, až se továrna rozjede.“
K přijetí provozu v regionu podle něj velkou měrou přispělo i to, že firma využije stávající infrastrukturu a obnovitelné zdroje, především větrnou energii. S tamními vodárnami Northvolt vyjednal, že pro svůj provoz využije jejich odpadní vodu a naopak odpadní teplo z továrny bude vytápět okolní obce.
Továrnu za každou cenu
Ještě předtím, než popíšeme, jaké mají závody dopady na regionální ekonomiku, je nutné říct, že se země po celém světě předhánějí v tom, která tuto výrobu získá. „Kdo má takový závod, ten vyhrál,“ říká s nadsázkou Slach.
V elektromobilitě podle něj státy vidí budoucnost. Automobilový průmysl tvoří v mnoha zemích důležitou část hrubého domácího produktu (HDP). Inovace v této oblasti jsou tedy nutné pro to, aby si státy tuto důležitou část ekonomiky zachovaly. Elektromobilita je zároveň podstatnou součástí Green Dealu a má výraznou podporu od Evropské unie.
Argument pro stavbu baterkáren doma je pro vlády jednoduchý: Pokud nebudou u nás, budou v Číně, na které bude náš automobilový průmysl závislý. Loni tvořily elektromobily zhruba 15 procent z nově prodaných aut, poptávka po elektrických vozech v Evropě ale v současnosti stagnuje. „Elektromobilita je trend, kterému se svět nevyhne. Takže je pro státy lepší takový závod mít, než nemít,“ myslí si Slach, který se v rámci projektu Refresh podílí na srovnávací studii přínosů a negativ továren na baterky pro Státní investiční a rozvojovou společnost (SIRS), jenž řeší projekt v Dolní Lutyni.
Také Česko podle ministerstva průmyslu a obchodu s investorem jedná o finanční podpoře či úlevě na daních. Poslanci už odsouhlasili zrychlené stavební řízení pro stavbu továrny. To znamená, že by veškerá správní řízení měla skončit během čtyř let. „Obdobné projekty se dnes bez podpory státu neobejdou nikde na světě. Je to zavedený postup, který je oboustranně výhodný a investoři podporu očekávají,“ říká David Hluštík z tiskového oddělení ministerstva. Podle něj z přínosů podobných strategických projektů těží další navázaná odvětví, což pozitivně působí na celou ekonomiku.
Jeho ministerstvo se domnívá, že takový projekt může přispět k restrukturalizaci celého regionu. To ale podle sociálního geografa Slacha není tak jednoduché. „Těch faktorů, které se musí brát v potaz, je strašně moc, a proto je to složité téma, které nemá řešení v tom, že řekneme: je to pouze dobrá investice, nebo je to pouze špatná investice. Spíš jde o to, co jsou stát a kraj schopní v současné chvíli udělat tak, aby minimalizovali její negativní dopady a posílili pozitivní,“ míní Slach.
Rozporuplné ekonomické dopady
Hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek říká, že investice do gigafactory má dva významné ekonomické dopady. „Prvním je samotná výstavba nových výrobních kapacit, druhým jejich následný provoz. Do úvahy je potřeba vzít nejen vliv odvětví samotného, ale také celý řetězec subdodavatelů,“ vysvětluje Marek.
Vyčíslit předpokládaný dopad továren na regionální hospodářství je ale podle ekonoma Jana Belardiho z VŠB-TUO téměř nemožné. „Nejvěrohodnější je hodnotit zkušenosti z realizace podobných projektů v zahraničí. Tady ale narážíme na specifika jednotlivých regionů, které mají jiné podmínky z hlediska výchozí ekonomické úrovně, oborové struktury ekonomiky, struktury pracovní síly nebo geografické polohy,“ popisuje Belardi, který posledních pět let působil v ostravské regionální kanceláři státní agentury CzechInvest a dva roky ji vedl. Tato agentura nyní připravuje investici v Dolní Lutyni.
Jak se ukazuje na příkladu Tesly v Braniborsku, firma dokázala do regionu přitáhnout další výrobce automobilů, kteří ve spolkové zemi staví nebo chtějí postavit své vlastní továrny na baterie. Podle místních politiků je proto podnik důležitým bodem pro obnovení průmyslu v regionu.
Vidět to údajně lze na posledních číslech o růstu hrubého domácího produktu. Loni v Braniborsku vzrostlo HDP meziročně o 2,1 procenta - jednalo se o druhé nejvyšší tempo růstu mezi spolkovými zeměmi. Pro srovnání - národní HDP v minulém roce kleslo o 0,3 procenta. Za růstem regionu stojí zpracovatelský průmysl, který loni stoupl o 17,5 procenta. „Přispělo k tomu zejména odvětví s nejvyšším počtem zaměstnanců a obratem ve zpracovatelském průmyslu, tedy výroba motorových vozidel a jejich částí,“ uvádí statistický úřad.
Od roku 2019, kdy Elon Musk oznámil záměr postavit gigafactory v Německu, se výrazně zvýšila hodnota hrubého domácího produktu zpracovatelského průmyslu v Braniborsku. Před pěti lety to bylo téměř devět miliard eur, loni už přes čtrnáct miliard. Například finanční sektor, včetně pojišťovnictví, obchodu a realit za tu dobu vyrostl ani ne o tři miliardy eur.
Že by ale výrobci baterií do elektroaut výrazně snížili nezaměstnanost v regionu, jak si od projektu v Dolní Lutyni slibuje také česká vláda, to se nestalo. Před příchodem Tesly v roce 2019 byla nezaměstnanost v této spolkové zemi, která obkličuje hlavní město Berlín, 3,4 procenta, loni jen o desetinu procentního bodu méně. Vyplývá to z údajů Statistického úřadu Evropské unie Eurostat. V Braniborsku ve výrobě aut a dílů do vozidel v minulém roce pracovalo přes sedmnáct tisíc lidí v jednatřiceti firmách, z toho přes jedenáct tisíc v Tesle.
Podle ekonoma Davida Marka je ale jasné, že právě v regionech, které obklopují hlavní města, je míra nezaměstnanosti nízká a takový typ investice s ní nezahýbe. „Například ve Středočeském kraji by nejspíše nesnížila míru nezaměstnanosti, protože už je beztak velmi nízká, zatímco v severních Čechách nebo na severu Moravy patrně ano,“ uvažuje o českém příkladu Marek.
Sníží gigafactory v Dolní Lutyni nezaměstnanost na Karvinsku?
Na Karvinsku byla loni míra nezaměstnanosti 8,16 procenta. Sociální geograf Ondřej Slach se domnívá, že gigafactory v Dolní Lutyni nezaměstnanost v regionu nesníží, ale spíš na současné úrovni udrží zaměstnanost. „Výroba klasických automobilů se spalovacími motory a jejich dílů postupně zanikne. Pokud v této oblasti dnes pracuje v kraji více než 30 tisíc lidí, tak může průmysl kolem elektroaut kompenzovat budoucí ztrátu práce,“ míní Slach.
Ekonom Jan Belardi se domnívá, že realita je mnohem složitější, než co tvrdí vláda. „Vytvořit například tři tisíce nových pracovních míst neznamená odečíst toto číslo od počtu nezaměstnaných v dojezdové vzdálenosti od gigafactory. Nevíme, kolik nových zaměstnanců gigafactory či dodavatelských firem bude přetaženo z jiných firem v regionu, kolik pracovníků bude ze zahraničí a kolik jich bude z řad nezaměstnaných. Nezaměstnanost se nemusí zásadně změnit i kvůli tomu, že v rámci některých lokalit je hlavním problémem spíše nezaměstnatelnost než nezaměstnanost,“ tvrdí Belardi.
Podle Slacha také neplatí tvrzení státu, že továrna na baterie zvrátí odliv mladých lidí z regionu. „Nejsem si úplně jistý, že zrovna toto je ten „gamechanger“. Odkazuje se na příklad Hyundaie, kdy měl příchod tohoto investora do Nošovic údajně za následek zvýšení počtu obyvatel Frýdku-Místku a okolí. To ale není úplně pravda. Mladí lidé se často stěhují do vesnic v okolí Frýdku-Místku, Ostravy, dojíždějí tam za prací, ale nepracují v Nošovicích,“ vysvětluje Slach.
Jak se ale ukazuje, ne všechny efekty jsou pro braniborskou ekonomiku pozitivní. Například ve studii německých vědců z univerzity v Griefswaldu, kteří zkoumali symbolickou hodnotu gigafactory Tesly v Braniborsku, malé a střední firmy v regionu vnímají přítomnost továrny rozporuplně. Oceňují, že Tesla využívá převážně místní dodavatele, ale kritizují náročnou komunikaci. Kvůli tomu je podle nich nepravděpodobné, že by mohli s americkou společností navázat hlubší spolupráci nebo získat další znalosti od výrobce elektroaut.
Braniborské firmy také narazily na nové problémy, jako například přetahování zaměstnanců mezi firmami nebo jejich nedostatek. Podle jednoho z podnikatelů, kterého cituje zmíněná studie, by to mohlo vést ke „ztrátě ziskovosti podniků v regionu a tím ke ztrátě regionu jako celku.“ Podnikatelé také vnímají jako nespravedlivé, že Tesla získala zrychlené stavební řízení, když oni musejí na různá povolení čekat roky.
V Maďarsku je vnímání ekonomického přínosu továrny Samsungu SDI podobně rozporuplné. Župa Pešť, kde fabrika leží, se sice v roce 2022 podílela na průmyslové výrobě v Maďarsku téměř třinácti procenty, podle profesorky Dóry Győrffy z budapešťské Korvínovy univerzity ale mezi nezávislými maďarskými ekonomy panuje názor, že investice do baterkáren ekonomiku spíše poškozují. „I když mohou přispět k nominálnímu růstu HDP, tak obrovský objem investic do jediného odvětví dělá maďarskou ekonomiku extrémně zranitelnou vůči vnějším šokům, jako je například pokles poptávky po elektroautech,“ říká ekonomka pro Okraj.
Maďarsko je nyní třetím největším výrobcem baterií do elektroaut na světě, ovládá čtyři procenta trhu. V zemi už stojí, staví se nebo plánuje celkem 36 takových fabrik. Győrffy vysvětluje, že tento typ podnikání dostává v Maďarsku masivní státní podporu, aniž by si vláda spočítala, jestli se vyplatí utrácet peníze daňových poplatníků pro soukromý byznys. „Maďarsko postrádá vše, co potřebujete pro výrobu baterií - technologie, zdroje materiálů, energie, které jsou importovány především z Ruska, dostatek vody i pracovníků. Máme vážný nedostatek pracovních sil a v těchto továrnách pracují migrující dělníci,“ popisuje Győrffy, která se tématem zabývá ve svém výzkumu.
Ani závod Samsungu SDI tak s nezaměstnaností v župě Pešť nezamával. V regionu, v jehož centru leží hlavní město Budapešť, byla míra nezaměstnanosti v roce 2016, kdy jihokorejská firma oznámila přestavbu místní výrobny televizí na továrnu na baterky, 3,1 procenta. Loni to bylo podle údajů Eurostatu 3,2 procenta.
„Maďarsko poskytuje pouze místo, vodu a energii pro výrobu, což je z dlouhodobého hlediska pro maďarskou ekonomiku ztrátové,“ míní Zsuzsanna Bodnár, novinářka a spoluzakladatelka sdružení Göd-ÉRT, které bojuje proti továrně Samsung SDI. Podle ní nikdo reálné přínosy továrny nespočítal.
Sama maďarská vláda se navíc postarala o to, aby město Göd, u kterého továrna stojí, nevidělo z daní od baterkárny ani forint. V roce 2020, pod záminkou boje proti pandemii koronaviru, vydala zákony, kterými zřídila mimo jiné Speciální ekonomickou zónu Göd, kam spadá i továrna Samsungu SDI. Ze dne na den pak vláda odebrala městu Göd dvacet procent jeho území, kam tato zóna patří, a bez náhrady ho převedla na župu Pešť. Kvůli tomu město přišlo zhruba o třetinu svého příjmu z daní.
Tesla tvrdí, že podle vlastních propočtů dokázala do Nevady v USA přilákat další firmy a její přímý a nepřímý ekonomický dopad byl mezi lety 2014 až 2023 údajně 17,1 miliardy dolarů (395 miliard korun). Hrubý domácí produkt zpracovatelského průmyslu v Nevadě ale za toto období vzrostl „jen“ o 2,6 miliardy dolarů. Pro srovnání - HDP finančního sektoru za stejnou dobu vzrostlo o více než patnáct miliard dolarů.
Mluvčí oddělení ekonomického rozvoje kanceláře nevadského guvernéra (GOED) Carli Smith pro Okraj říká, že projekt Tesly byl součástí snahy státu o širší diverzifikaci ekonomiky. „Tesla byla jednou z mnoha společností, které přispěly k oživení ekonomiky po recesi. V oblasti okolo metropole Las Vegas se už v listopadu 2015 zaplnila všechna pracovní místa, o které lidé přišli během finanční krize. V celém státě přitom byla míra nezaměstnanosti ještě v prosinci 2015 na úrovni 6,3 procenta,“ vysvětluje Smith.
S odstupem deseti let od oznámení o stavbě gigafactory v Nevadě se ale ukazuje, že se průmyslové oblasti, která postupně přivítala další technologické giganty jako Google nebo Apple, nepodařilo nezaměstnanost zkrotit. V roce 2014 byla podle amerického úřadu pro statistiku práce míra nezaměstnanosti v tomto státě nejvyšší v celých USA, konkrétně 7,8 procenta. Také loni ale měla Nevada nejvíce nezaměstnaných, a to 5,4 procenta lidí.
Další trhlinou na ekonomickém úspěchu továrny na baterie je i to, že výrobce elektroaut deset let neplatil žádné daně. Kvůli tomu přišel nevadský region Storey County, kde gigafactory stojí, o příjmy z daní ve výši desítek milionů dolarů. A ty citelně chybí ve veřejných rozpočtech měst Reno a Sparks, která jsou průmyslovému parku nejblíže. Na ekonomický růst spojený s příchodem firem nebyla připravená a teď horko těžko dohánějí stavbu škol, dostatek zdravotních služeb, výstavbu kanalizace či posílení policejních sborů.
Ekonom Jan Belardi z VŠB říká, že je otázkou, jak by z investice v Česku, která má být pro tuzemskou ekonomiku strategická, profitovala Dolní Lutyně. Současný systém rozpočtového určení daní je podle něj „nešťastně nastavený“ a obce příliš nemotivuje k tomu, aby podporovaly příchod nových firem na svá území. „Přínos v obecní kase totiž nemusí vyvážit negativa, která se pojí s průmyslovými zónami, jako je dopravní zátěž, hluk nebo zhoršené životní prostředí,“ míní.
Na tyto dopady v okolí zmiňovaných továren se podíváme v druhé části analýzy.
Analýzu editovala Klára Filipová.
