Analýza: Vstup státu do Liberty? Nejhorší ze špatných řešení

Za pár týdnů to bude už jedenáct let, co v centru Ostravy proběhla radikální akce s vyhroceným zakončením. Několikatisícový dav havířů se toho zářijového dne vydal z Bazalů až pod Novou radnici, kde po několika ostrých proslovech nabuzená část protestujících ztečovala bývalé - a v tu chvíli prázdné - sídlo OKD.

Těžební průmysl procházel krizí, jednání o kolektivní smlouvě skončila nezdarem a zatímco sami havíři byli ochotni přistoupit pouze na sedmiprocentní snížení mezd, vedení firmy jim chtělo z peněz strhnout rovnou pětinu.

To horníky naštvalo a nakonec vyrazili protestovat. Tvrdili, že je načase, aby majitelé do firmy vrátili vyvedené miliardy vydělané v předchozích letech, díky čemuž by prý OKD mohlo krizi přestát, aniž by trestalo své zaměstnance. Konkrétně jejich příkrá kritika mířila na miliardáře Zdeňka Bakalu, tehdy jednoho z vlastníků těžební firmy. I když 17. září 2013 šlo o horníky a společnost OKD, těch podobností se současnou krizí je tam tolik, že stojí za připomenutí.

Ostravsko-karvinský příběh pak ještě vygradoval v květnu 2016. Společnost OKD nejdřív sama na sebe vyhlásila insolvenci, o pár dní později soud vyhlásil její úpadek. Hledali se i soukromí investoři a byť politici včetně tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) a ministra financí Andreje Babiše (ANO) nejdřív - alespoň dle jejich veřejných prohlášení - nechtěli o státní finanční podpoře krachující firmy ani slyšet, OKD se nakonec dostalo pod kontrolu státu, která trvá doteď. A region si opět, jako už tolikrát, mohl oddechnout. Vyřešili to za něj jiní.

Smrtelná rána

Nyní stačí do celého příběhu místo OKD vepsat jen Liberty Ostrava a člověk se dostává do současnosti. I pro Novou huť vedenou Sandžívem Guptou znamenala cyklická krize odvětví smrtelnou ránu a to hlavně kvůli chybějícím penězům. Na hrozby navázané na Guptovo podnikání upozorňovali odboráři v říjnu 2018, stěžovali si Evropské komisi i české vládě.

V té souvislosti hutní šéfodborář a člen dozorčí rady podniku Petr Slanina v aktuálním vydání magazínu eNHáčko mluví o sedmi miliardách rozpůjčovaných v rámci Guptovy skupiny. Jen zatím nevidíme tisícovky nazlobených hutníků procházející Ostravou a skandující hesla o tom, ať Gupta vrátí do Ostravy vydělané miliardy.

Už je pozdě

Ale popravdě - na podobná gesta či happeningy je už pozdě. To, aby na zdejších účtech zůstal dostatečný finanční polštář, který by podniku umožnil přežít těžké období, měla dozorčí rada huti - zástupce v ní měl stát i odbory (sic!) - odboráři, regionální politici a stát řešit a hlídat dřív.

Z tohoto pohledu je asi nejnepochopitelnější přešlapování státní pojišťovny EGAP, která se během covidu po rozhodnutí vlády zaručila za obří půjčku, již Greensill Bank poskytla Liberty Ostrava, ale nevyjednala si za to přístup do Guptových kontrolních mechanismů. Už jen kvůli tomu, aby jako řádný hospodář ochránila svou vyplacenou jistinu ve výši 1,6 miliardy korun, kterou se teď po krachu Greensill Bank snaží od Gupty dostat zpátky. Jan Černý, mluvčí EGAPu, k tomu webu Okraj.cz už dříve řekl: „Insolvence Liberty Ostrava je jednou z možností vývoje, na kterou jsme také připraveni. Máme vypracované scénáře pro jakékoli řešení úpadku.“

Odstup si ale rozhodně nedrželi jen politici na centrální úrovni. Pasivní roli si osvojili i regionální úředníci a jejich politické vedení. Gupta je nebral jako partnera do diskuze, natož někoho, kým by se při svém jednání mohl nechat ovlivnit. Oni se na oplátku smířili s mottem „co je soukromé, do toho nemáme co mluvit“.

Konkrétně se to projevilo třeba loni v prosinci, kdy několika stovkám domácností ve Vratimově napojených na teplo z Liberty Ostrava hrozilo, že přijdou o vytápění. Tehdejší hejtman Jan Krkoška (ANO) i jeho náměstek Jakub Unucka (ODS) tvrdili, že do řešení krize nemohou nijak zasahovat, protože prý jde o soukromou věc Liberty.

Region opět zaspal

O to paradoxnější je obrat, který některé regionální persony předvádějí v posledních dnech. Jejich nejviditelnějším reprezentantem je poslanec a od letošního dubna také moravskoslezský hejtman Josef Bělica (ANO). Členem hnutí Andreje Babiše je od roku 2013, regionální politiku zná velmi dobře jako deset let činný zastupitel a od roku 2018 také havířovský primátor. Sepsal otevřený dopis, v němž ministra průmyslu Jozefa Síkelu (za STAN) žádá o pomoc s řešením situace.

Ovšem říkat dopisu výzva nebo prosba, je dost nadsazené. Hejtman Bělica například kriticky píše: „Velmi vlažný přístup české vlády, lépe řečeno její nečinnost, nás tak dostal do situace, kdy nezbývá než pasivně doufat, že se najde vhodný kupec, který výrobu oceli v Moravskoslezském kraji znovu nastartuje a zachová. Ze strany zejména ministerstva financí a ministerstva průmyslu a obchodu se jedná o značně nezodpovědný a nefér přístup. Přitom problém Liberty je tikající bombou, která může mít dalekosáhlé negativní důsledky. A co dělá vláda? Zatím nic.“

V této souvislosti je vhodné připomenout, že hnutí ANO vládne Moravskoslezskému kraji už od roku 2016. Nejdřív byl hejtmanem Ivo Vondrák, po něm Jan Krkoška, nyní je to Josef Bělica. Stejně tak je hnutí už od roku 2014 ve vedení samotné Ostravy.

Po zkušenosti s OKD by se tak dalo čekat, že hejtmanství a jeho dceřiné akciovky budou na pád dalšího průmyslového obra nějakým způsobem připraveny, ale dopis vládě je důkazem, že region opět zaspal a čeká na pomoc shora. Přitom čas i peníze na přípravu stovek pracovních míst a podporu nových oborů byly a jsou - například evropské projekty spravedlivé transformace uhelných regionů.

Ani jedno dobré řešení

Abychom se ještě u linky spojující regionální hutnictví a hornictví chvíli udrželi, podívejme se na další úryvek z hejtmanova dopisu: „Krachující huť by po vzoru OKD měl převzít stát. Jsem přesvědčen o tom, že model OKD, kdy stát převzal podnik ve složité situaci, stabilizoval ho a následně převedl na soukromé investory v ziskové a udržitelné podobě, může být úspěšně aplikován i v případě Liberty Ostrava.“ Rychlý pohled do obchodního rejstříku ukáže, že v případě OKD ale dosud k žádnému převodu na soukromé investory nedošlo. Podnik OKD je kontinuálně od roku 2018 v majetku Priska, což je společnost stoprocentně vlastněná Ministerstvem financí.

Vstup státního kapitálu do enháčka představuje nejjednodušší a nejrychlejší řešení. O to víc v konstelaci, kdy se ukazuje, že o zastaralý a neekologický podnik nemá zájem žádný relevantní hráč. Objevilo se pouze několik regionálních zájemců, kteří by si navíc chtěli vyzobnout jen to, co dává ekonomický smysl a potenciál do budoucna. Konkrétně rourovnu a další provozy druhovýroby. Tedy něco, co dá práci maximálně nižším stovkám lidí.

Pumpování miliard ze státní kasy by do regionálního hospodářství určitě vneslo pozitivní náboj a uklidnění. Jenže. Veškeré dostupné indicie - tedy hlavně špatný technický stav hutě a nutnost její drahé modernizace s nejistým výsledkem - stejně jako střízlivý střednědobý výhled ukazují, že by toto nasazení růžových brýlí bylo extrémně drahé a nezodpovědné. A především by pouze oddálilo tvrdý náraz, s nímž se Ostravsko musí nevyhnutelně vypořádat. 

Držet obří kolos, kde by nejdřív muselo dojít k vyplacení miliardových pohledávek, aby se mohla výroba restartovat, a pak napravovat obchodní vztahy, aby vůbec bylo kam a komu prodávat, není úkolem státu. O to víc, že sám trh - za vydatné podpory Sandžíva Gupty - jasně ukázal, jak nízká konkurenceschopnost Liberty Ostrava na globálním trhu nyní je. Jako nemodernizovaný celek se huť dostala za zenit. 

Situace kolem Liberty Ostrava teď nenabízí prostor ani pro jedno dobré řešení. Všechny možnosti jsou pro regionální průmysl a sociální situaci Moravskoslezského kraje špatné. Nicméně vstup státu do huti je vůbec tím nejhorším, co by se mohlo stát. Šok, který by stejně přišel, jen později, by byl ve výsledku bolavější a dražší než nyní. A místní politici a úředníci by se zase mohli utvrdit v nesprávném pocitu, že žádnou odpovědnost nemají a nad všemi zásadními potížemi si mohou umýt ruce - stát se přece postará.

Omyl, tak to není a tohle by si Ostrava měla uvědomit. Jestli pád Liberty bude tím, díky čemu se region vrátí nohama na zem a konečně nastartuje úplnou, cílenou a jasně vedenou restrukturalizaci, bude to nejlepší odkaz, jaký mohlo Gottwaldovo enháčko po sedmdesáti letech své existence Moravskoslezskému kraji zanechat. 

Autor je editorem České televize.

Analýzu editovala Klára Filipová.